Reklama
Editorial
Editorial Scéna
Hudba Co se děje ve světě Televize Divadlo Knihy Tip Minulý týden
Minulý týden Kultura
Mimochodem Kdo byl ve válce, ať zvedne ruku Soutěž české novinářské fotografie Czech Press Photo (CPP) svádí nezúčastněného pozorovatele trochu ke škodolibým přirovnáním. Třeba že takhle nějak by mohly vypadat automobilové závody kdesi v Mongolsku: dva tři nejsolventnější jezdci si ušetřili na mercedes, naučili se ho řídit a každoročně posbírají hlavní ceny. Ostatní krouží po okruhu ve starých moskvičích, občas někdo dokončí závod na mule nebo pěšky. Paralela se rozhodně nechce dotknout zúčastněných fotografů – letošní klání, jehož výsledky porota vyhlásila minulý týden, jim v mnoha případech slouží ke cti. V souhrnu se ale výmluvně ukazuje, že v malých českých podmínkách tohle „mistrovství republiky ve fotografii“ nemůže fungovat smysluplně. Dámy a pánové, tohle blues mě zničí Bydlet v prázdném domě „V noci z pátku osmého na sobotu devátého října zemřel francouzský filozof Jacques Derrida.“ Před týdnem obsadila tato věta v různých obměnách první strany světových deníků. Jako by chtěla potvrdit, že smrt se odehrává vždy mezi dvěma okamžiky a dvěma daty. A jako by chtěla tuto nejistotu časového určení vynahradit určením místa: zemřel „francouzský filozof“. Myslitel narozený před 74 lety v židovské rodině v Alžíru, který přijal francouzský kontext za svůj právě proto, aby v něm dobrovolně zůstal dvojnásobným cizincem. Aby nepatřil a nemohl patřit žádnému národu nebo státu. Derridu, který spolupracoval se slavnými architekty Eisenmanem a Tschumim, nezajímal žádný původní domov. Fascinovaly jej domy jako proměnlivé formy otevřené navenek. Architektonickou otevřeností se vyznačuje i celý jeho filozofický dům: psané dílo uchované pro budoucnost a otevřené všem možným dezinterpretacím. Jen málokterý autor byl a je tak špatně vykládán. A jen málokterý autor se ze slušnosti a laskavosti svým vykladačům tak málo bránil, pokud ovšem nešlo o problémy s přímým politickým dopadem. Filozofické omyly ponechával Derrida času, který odplaví nánosy dobře i špatně míněných hloupostí. Dopisy
Dopisy Diskuse
Turecko do Unie nepatří Civilizace
Tichá vzpoura hlasité Afričanky Musela to být proklatě kyselá trachtace: 10. října se v Keni slaví státní svátek – Den Daniela arapa Moie. Pokud si však chtěl bývalý diktátor oslavu sebe sama letos náležitě vychutnat, musel si nasadit klapky na oči a pořádně si zacpat uši. Z televize a stránek novin se totiž místo přísného pohledu odstaveného vůdce donekonečna křenila tvář té „šílené, rozvedené ženské“, která mu po celou dobu jeho těžkotonážního panování pila krev. Bývalá vězněná a bitá aktivistka, odpůrkyně autoritativního režimu a náměstkyně ministra současné vlády Wangari Maathaiová se jako z udělání stala jenom o dva dny dříve držitelkou Nobelovy ceny míru. Kaleidoskop Je Francie antisemitská? Rozhovory
O Iráku bych rozhodla jinak JEANE KIRKPATRICKOVÁ (1926) je americká konzervativní politoložka a diplomatka. V 70. letech podporovala Demokratickou stranu, později se s ní pro nesouhlas se zahraniční politikou Jimmyho Cartera rozešla. V kampani v roce 1980 byla poradkyní Ronalda Reagana, po vyhraných volbách byla jmenována velvyslankyní Spojených států při OSN, později pracovala jako členka Reaganova týmu poradců pro národní bezpečnost. Její postoje se vyznačovaly nekompromisním antikomunismem, sahajícím i k podpoře nekomunistických autoritativních režimů. Dnes působí na Georgetownské univerzitě, je členkou konzervativního American Enterprise Institute. Její podpis se objevuje pod dokumenty neokonzervativního „Projektu pro nové americké století“, k němuž se hlásí mj. Donald Rumsfeld, Paul Wolfowitz či Dick Cheney. Do Prahy přijela na vrcholné setkání „Mezinárodního výboru pro demokracii na Kubě“, jehož je členkou. Téma
Zázrak s chlebem Heinz Prossnitz patří ke zcela neznámým, přesto však nejvýznamnějším lidem, jejichž jméno se pojí se zdejším proslulým datem 28. října. Ale nikoli s jeho sváteční, státnickou podobou. Životní dílo tohoto osmnáctiletého mládence se dá shrnout do několika čísel: 5230 kg potravin do Terezína, 3120 kg potravin do Birkenau a ghetta v Lodži, šest metrických centů šatstva a potravin do lágrů v Sachsenhausenu a Hamburku. To vše sehnáno, zabaleno a posláno v době plné nedostatku, nebezpečí a omezení pro Židy, bez veřejných prostředků, bez veřejné podpory, pod Damoklovým mečem gestapa. Sama ta čísla dnes neříkají téměř nic. Avšak cena bochníku chleba, který přišel v únoru 1944 do Birkenau, se nedá vyjádřit ani penězi, ani slovy. Díků za to se ale Heinz nedočkal: s poslední skupinou zaměstnanců pražské židovské obce byl právě před 60 lety 28. října 1944 deportován přímo do plynových komor v Birkenau. Dalšího dne bylo masové vraždění zastaveno. Abychom správně zhodnotili, co Heinz Prossnitz vlastně dokázal, musíme začít od začátku. Ale kde je začátek? Zahraničí
Svět kolem Libye se vrací na scénu Evropská unie zrušila minulý týden 18 let trvající zbrojní embargo vůči Libyi. Se šéfem státu, plukovníkem Kaddáfím, se setkávají jako na běžícím pásu jednotliví západní státníci od britského premiéra Tonyho Blaira až po německého kancléře Schrödera, a dokonce i Spojené státy zrušily minulý měsíc většinu sankcí vůči Libyi. Kaddáfímu se tak dostalo na mezinárodním poli plné rehabilitace, ačkoli jeho režim ještě před několika lety podporoval teroristy, vyhazoval do povětří civilní letadla a vyráběl zbraně hromadného ničení. Tripolis ale stále zůstává na americkém seznamu států podporujících terorismus, vykonává trest smrti a nadále praktikuje v zahraniční politice poněkud vyděračský styl. Sedm proti sedmi tisícům Na blahobyt je Howard Kdo vás ochrání víc Izraelský satirik Ephraim Kishon napsal, že prezidentské volby jsou v USA jen konkurzem na to, kdo se více podobá Johnu F. Kennedymu. Je to trochu přehnané, ale faktem je, že americký prezidentský kandidát musí vypadat dobře. Od dob Harryho Trumana se netolerují brýle a od Dwighta Eisenhowera neusedl na prezidentské křeslo nikdo s pleší. Předvolební kampaň tak v Americe vždy nabízí dobře vypadající solidní muže obklopené milujícími manželkami s dětmi. Americká kampaň je skutečná show. Vrchol kampaně, debaty obou kandidátů, představují v tomto kontextu ještě poměrně seriózní záležitost. A jsou to právě debaty, které nakonec mohou rozhodnout. Ekonomika
Třikrát na okraj Zastavte tiráky Proč mají vlády plnit sliby Ve vodárně pluje všimné Jednička v tuzemském vodárenství, francouzská Veolia Water, v posledních měsících ještě posílila svou pozici. V létě ovládla Vodovody a kanalizace Zlín, před měsícem se stala provozovatelem Vodáren Kladno-Mělník a nyní usiluje o vodovody a kanalizace na Hradecku a Pardubicku. Její vítězné tažení má své stinné stránky. Představitelé některých obcí se dnes chovají spíš jako zaměstnanci Veolie než jako lidé hájící zájem spoluobčanů. Mnohé obce teprve teď zjišťují, že ztráta kontroly nad vodovody by je mohla připravit o evropské dotace. A zdražení vodného a stočného se zdá být jen otázkou času. Domov
Připomeňme si Zdarma k tanci i poslechu Velcí hudební vydavatelé čelí novému, nebývale silnému soupeři. Zatím vědí, že už nemohou křičet jako před pár lety, že „kopírování zabíjí hudbu“. Tehdejší kampaň proti podomácku vyráběným kopiím kompaktních disků skončila směšnou blamáží: „vypalovačky“ patří k základní počítačové výbavě běžné domácnosti a ohlášená smrt hudby se nekonala; pouze velkým koncernům klesají tržby o desetinu ročně. Teď však přituhlo ještě víc. Díky stále kvalitnějšímu a rychlejšímu připojení k internetu lze zdarma stahovat hudbu – a dnes už i filmy – z celého světa. Technickou revoluci se ještě vydavatelé snaží zastavit represí, jenže tento zápas podle všeho prohrají. V Brně soutěžili zabijáci teroristů Muži grosstapa Signál z hlubin referenda Prozatím největší akce „přímé demokracie“ v Česku se kvůli nízké účasti změnila z rozhodujícího hlasu v nezávazný názor. Vláda vykouřila chudobu Zpráva amerických klimatologů, že koncentrace kysličníku uhličitého rostly v posledních dvou letech z dosud neznámých důvodů podstatně rychleji, spustila alarm i ve zdejších médiích. Podle uznávaných kapacit totiž hrozí, že při současném trendu budeme čelit ničivým výkyvům počasí už v příštích dvaceti letech. Shodou okolností se ve stejné době vyslovila k hrozbě skleníkových plynů i vláda Stanislava Grosse. Oznámila, že Česko, které patří v produkci CO2 ke světovým rekordmanům, jej nyní bude vypouštět ještě více. Musí, protože kdyby se tak nestalo, hrozil by podle tuzemských průmyslníků zemi propad životní úrovně a chudoba. Komentáře
Otázka za tisíc dolarů Ne piráti, ale klienti Bez Saddáma je to lepší Jdi, komisaři, a nehřeš více Italský konzervativec Rocco Buttiglione rozdělil v posledních dnech Evropský parlament. Má se stát komisařem pro otázky vnitra a spravedlnosti, což vyvolalo značný odpor liberálů, socialistů a zelených. Ital během slyšení v Evropském parlamentu prohlásil, že homosexualita je hřích, podporuje sběrné uprchlické tábory v Libyi a vzkázal ženám, že se mají věnovat raději rodinám než práci. Napohled běžný ideologický spor mezi konzervativci a liberály vyústil v historický průlom: příslušný výbor „europarlamentu“ poprvé nedoporučil uchazeče o komisařskou funkci a Evropané se dohadují, jak dál. Ve hvězdách Máslo na policejní hlavě V případu Zdeňka Kořistky, který od srpna hýbe českou politikou, nastal minulý týden zásadní zvrat. Ostravská krajská zástupkyně vydala zdrcující rozbor dosavadního postupu policistů. Zpochybnila prakticky vše, včetně úhelného kamene jejich práce – výsledků Kořistkova testu na detektoru lži. Za to sklidila celkem nezastřené výhrůžky shora. Teď už nejde o to – či jen o to –, zda unionistický poslanec skutečně dostal od zástupců ODS nabídku deseti milionů a postu velvyslance za hlas proti Grossově vládě. Teď jde o principiální věci. O nezávislost justice a o to, jak smí policie zacházet s lidmi a jakou odpovědnost ponesou policejní náčelníci za zacházení svévolné či nezákonné. Vyhledávání
Výsledky vyhledávání
Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.