V České republice nemáme žádný antispamový zákon. Jednak proto, že správný název příslušné právní normy zní Zákon o některých službách informační společnosti, protože řeší i jiné věci než spam. A jednak proto, že ani jeho vstupem v platnost spamu, tedy nevyžádané reklamní pošty, určitě neubude. Důvod je prostý, prakticky všechen spam k nám přichází ze zahraničí, hlavně z Ameriky, kde sice také mají od ledna 2004 svůj antispamový zákon, ale vymýtit spammery se jim stejně nedaří. Pro nemorální jedince je to příliš lákavý byznys: výdělky slušné, pravděpodobnost dopadení malá, když víte, jak na to. Přesto je dobře, že ten zákon máme, mohl by udržet hladinu spamu domácího původu tam, kde teď je, tedy poměrně blízko nuly. Český zákon je na rozdíl od amerického – a v souladu s Evropou – typu opt-in: máte dostávat jen ty obchodní nabídky, o něž výslovně požádáte. Opakem je opt-out: můžete dostávat cokoli, ale musíte mít možnost se kdykoli odhlásit a odesílatel to bezpodmínečně musí respektovat. V praxi nefunguje ani to, ani ono: jsou to zákony napsané pro slušné lidi, ne pro ty, kteří nám nabízejí V*I*A*G*R*U. V kybernetickém světě nad všechny zákony platí zákon džungle, což není pro budoucnost příliš radostná vyhlídka.
•••
České ministerstvo informatiky nedávno sepsalo takzvanou Národní politiku pro vysokorychlostní přístup k internetu. Jde o kompromis mezi laissez-faire a obsáhlými státními zásahy, který má uspokojit všechny, a je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
