Dbalý učitel si před koncem prázdnin projde osnovy předmětů i ročníků, které mu v nastávajícím školním roce připadnou, sestaví si plán výuky a stanoví si jednak výchovné, jednak didaktické cíle. Kdo se chce před nadřízenými blýsknout metodickou zdatností, odliší obě skupiny cílů barevnými pastelkami, aby vyniklo, jak elegantně je skloubil. Tak nás to aspoň kdysi učili na pedagogické fakultě.
Doporučeným tématem pro hodiny výtvarné výchovy v Měsíci československo-sovětského přátelství byl tehdy například křižník Aurora. Žáci si procvičili uplatnění technických detailů ve výrazové kresbě (didaktický cíl), ale mohli při tom naslouchat i výkladu o morálně volních vlastnostech průkopníků socialismu (výchovný cíl). A pokud si kantor takový záměr v plánu ještě navíc barevně podtrhal, měl prémie zaručeny.
S učitelstvím jsem sekl před pětadvaceti lety a raději šel uklízet metro. Teorie pedagogiky se od té doby asi moc nezměnila, výchovné cíle jistě ano. Bývaly hodně protivnou formalitou a nedivil bych se ani, kdyby je už po učitelích nikdo nepožadoval. Máme však opravdu ponechávat děti výchově zcela bezcílné? Když občas pozoruji mládež, naštěstí už jen amatérsky, neubráním se úvahám, jaké výchovné cíle bych si asi svobodně a nezávisle zvolil, kdybych se k ní někdy profesionálně vrátil.
Na počátku devadesátých let nabízely inzeráty vedle kurzů rychločtení a práce na počítači také lekce asertivity. Tuto záhadnou dovednost vychvalovaly noviny jako zcela nezbytnou pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
