0:00
0:00
Obálka vydání 26/2004
26/2004 • 20.–27. 6. 2004

2004/26

↓ INZERCE

Zahraničí

Svět kolem

Zbyněk Petráček

Jacek Kuroň, buřič bez záště

Tomáš Němeček

Tu obálku si nechte

Jana Čavojská

Na Slovensku odsoudili prvního soudce za korupci. Dostal dva roky nepodmíněně za to, že v srpnu 2002 požadoval stotisícový úplatek za mírnější rozsudek. Otec obžalovaného se obrátil na policii, ta předávání peněz nahrála na video a úplatnému soudci už nic nepomohlo. S podobnými případy se v posledních měsících roztrhl pytel. Přistižen byl poslanec parlamentu, starosta a vicežupan, důstojnice Generálního štábu ozbrojených sil, exekutoři, lékaři, úředníci, vězeňští dozorci… Svůj nemalý podíl na tom má ministr vnitra Vladimír Palko a jeho kolega na rezortu spravedlnosti Daniel Lipšic. Jsou považováni za neúplatné politiky, kteří se při svém tažení řídí heslem „padni, komu padni“. Nemohou si před nimi být jisti ani jejich spolustraníci.

Ken se umí prosadit

Martin Řezníček

Malí na úkor velkých

Zbyněk Petráček

Putin něco ví na Saddáma

Teodor Marjanovič

Držet hubu a krok

Josef Pazderka

Ruská média prožívají další perné chvíle. Odstartoval je před třemi týdny vyhazov Leonida Parfjonova, hlavního reportéra jednoho z nejsledovanějších televizních publicistických pořadů. Domácí i zahraniční média od té doby zkoumají, co vlastně ještě v Rusku pod velením Vladimira Putina zůstalo ze svobody slova. Vypluly na povrch nejen cenzorské zásahy Kremlu, ale také další chystané pokusy vlády omezit nezávislost žurnalistů.

Komentář

Vyhnání z chrámu

Tomáš Němeček

Vlastizrádci a žalobníci

Erik Tabery

ČSSD po výbuchu

Adam Drda

Ústava prošla - zatím

Kateřina Šafaříková

Věřte nebo ne, evropská ústava prošla. Bezprostředně se tím zabránilo vnitřnímu dělení Unie, různým dvou- či vícerychlostním Evropám, což by byl pravděpodobný vývoj, kdyby se loňské fiasko opakovalo. Z psychologického hlediska je to velmi dobrá zpráva: pětadvacet vlád dokázalo, že se umí dohodnout, pokud skutečně chtějí. Čas na velká slova ale ještě nenadešel, euroústava stojí svým způsobem na začátku. V následujících dvou letech ji ale čeká cesta národními parlamenty a leckde bude předmětem referenda. A jen v případě, že ji nikdo nehodí do koše, začne platit.

Ve hvězdách

Zbyněk Petráček

Návrh pro odvážného ministra

Pavel Vepřek

Má smysl psát o zdravotnictví, když se zdá, že vláda je na pokraji pádu? A když na skutečně zásadní reformu, i kdyby ji nakrásně chtěla a uměla provést, nemá dost času, chuti ani sil? Kupodivu ano. Právě zdravotnictví je totiž jeden z mála rezortů, ne-li vůbec jediný, kde i slabá vláda s vratkou oporou v parlamentu může provést změny hodné zápisu do čítanek. Dokonce by jí k tomu mohl stačit jeden odhodlaný a cílevědomý ministr. Proč potřebuje tuzemské zdravotnictví reformu? Protože po shození těsného krunýře státu začátkem 90. let a založení základů systému veřejného zdravotního pojištění se proces proměny housenky v motýla zastavil. Je to v něm jako v pohádce o chytré horákyni – pojišťovny jsou samostatné nesamostatné, konkurují si nekonkurují, mají klienty neklienty, stát vše řídí neřídí a nikdo nic a za nic nemůže.