2004/25

Češi jsou přeborníci ve vyprávění anekdot a obzvláštní popularitě se těší vtipy o policistech a etnických skupinách. Znáte tenhle? V ordinaci si Rom stěžuje na bolest zad a svěřuje lékaři, že pracuje jako kopáč. „Jak dlouho?“ – ptá se praktik. – „Zítra nastupuju…“
Zlomyslnost takových anekdot lépe než cokoli jiného vyjadřuje názor Čechů na pracovní nasazení a uplatnění romské menšiny. O tom, že Romové nejsou jen kopáči a profesionální matky, se vtipálky snaží přesvědčit americký fotograf Chad Evans Wyatt ve svém cyklu fotografií Roma Rising – Romské obrození, který je až do října k vidění v Muzeu romské kultury v Brně. Portréty čtyřiceti vybraných zástupců romské střední a vyšší třídy hovoří o velké odvaze a ještě větší píli, kterou tito lidé museli investovat, aby se dostali až sem.

Letos v dubnu si Španělsko připomenulo pětašedesáté výročí konce občanské války, v níž generál Francisco Franco v čele konzervativních sil na hlavu porazil republikánskou levici ochromenou vnitřními nesváry. Tříleté boje i s četnými masakry civilního obyvatelstva, jichž se dopouštěly všechny zúčastněné strany, si vyžádaly na půl milionu lidských životů a katastrofálně rozvrátily hospodářství země. V nadcházejícím světovém konfliktu se Franco chytře vyhnul užšímu spojenectví s Hitlerem a Mussolinim, kteří mu předtím částečně dopomohli k vítězství. Zůstal sice militantním antikomunistou, ale proti západním demokraciím nevystoupil a španělské Židy uchránil před holocaustem, čímž svému režimu zajistil obstojnou budoucnost i v poválečných poměrech. U moci se udržel až do své smrti v roce 1975 a svou zemi postupně dovedl k prosperitě, jež dala národu zapomenout na staré nenávisti. Jeho zastánci soudí, že Španělsko zachránil před daleko horšími alternativami vývoje, odpůrci v něm stále vidí omezeného tyrana a zločince. Hru rozporných obrazů minulosti i složitých pocitů, které dodnes vyvolávají, zachytil španělský spisovatel Javier Cercas (nar. 1962) v důmyslně konstruovaném románu Vojáci od Salaminy, který u nás vychází tři roky po vydání v Barceloně.

Každý, kdo alespoň občas listuje v novinách, musel nabýt dojmu, že se s českou přírodou v poslední době děje něco strašného: bobři kácejí jihomoravské topoly, chrousti začínají likvidovat lesní školky, kůrovec sklízí ztepilé šumavské smrky a zdivočelé řeky ničí všechno, co jim stojí v cestě. Zprávy to nejsou nikterak nadsazené. Přesto bychom je však měli považovat za ty z kategorie dobrých.

Příběh muže, který neměl mít úspěch

Naděje, že mezinárodní tlak přinutí Čínu uvolnit sevření už přes půl století okupovaného Tibetu, snad nikdy nebyla tak mizivá jako dnes. Dalajlama, nositel Nobelovy ceny míru, objíždí zeměkouli – a kromě toho se snaží také navazovat kontakty s Pekingem –, ale kvůli ekonomickému rozkvětu Číny se po světě stává stále méně vyhledávaným společníkem. Před měsícem byl na návštěvě v Británii. Princ Charles, jeho dlouholetý příznivec, se s ním sešel, také ministr zahraničí Jack Straw si na dalajlamu udělal čas. V liverpoolské katedrále oslovil tibetský duchovní vůdce tisíce fanoušků. Ale britský premiér Tony Blair hosta nepřijal, podle tiskového mluvčího prý kvůli „pracovnímu přetížení“. Předsedkyně britské Tibetské společnosti Philippa Carricková řekla, že to je nepochopitelné. „V kontextu tažení proti terorismu by Blair měl ukázat svou podporu muži, který vždy nabádal své stoupence, aby se v boji za Tibet uchylovali pouze k mírumilovným prostředkům.“

Cizinec, který přijel na počátku minulého týdne do britské metropole, se musel cítit jako na prázdninách. Teplota ve stínu dosahovala 28 stupňů, Londýňané polehávali v parcích a poloprázdnými silnicemi se jen čas od času prohnal taxík. Nikde žádné plakáty s vyumělkovanými úsměvy politiků ani mítinky na podporu té či oné strany, zkrátka žádné znamení toho, že se tu už za čtyři dny konají hned troje volby – obyvatelé města nad Temží vybírali zástupce do Evropského parlamentu a městské rady a o druhý mandát se ucházel také starosta Londýna Ken Livingstone. Chystal se tak největší test popularity vládních labouristů od parlamentního klání v roce 2001.

Paradoxně se to stalo zaklínadlem socialistických vlád: české nezaměstnané spasí zahraniční investoři, které do země nalákají dotace z veřejné kasy a daňové prázdniny. Stát za existence Zemanovy a Špidlovy vlády takto vynaložil sedm miliard korun a mnohonásobně vyšší sumu odpustil na daních. Vládní agentura na lákání investorů Czechinvest slibuje, že každá taková koruna se do roku 2010 čtyřikrát vrátí. Systému investičních pobídek se nyní podíval na zoubek Nejvyšší kontrolní úřad – a označil jej za černou díru na peníze daňových poplatníků.

Stát udělal hodně pro to, aby mohl Josefu Šťávovi poslat co nejvíc peněz. Vyplývá to z dokumentů a vyprávění aktérů kauzy Diag Human.
Když začátkem března 1992 psal ministr zdravotnictví Martin Bojar šestnáct řádků dánské firmě Novo Nordisk, ani ho nenapadlo, jak astronomickou cenu bude ten dopis mít za pár let. Chtěl jen vysvětlit, proč ministerstvo v konkurzu na zpracovatele české krevní plazmy firmu nevybralo, ačkoli patří k nejlepším v oboru. „Jedním z důvodů byla i pochybnost o solidnosti Conneco a.s., společnosti, která spolupráci zprostředkovala,“ psal Bojar. A ne že ta slova neměla opodstatnění.

Už za čtrnáct dní možná exploduje bomba: z českých vojáků v Iráku a v Afghánistánu se stanou turisté, tajné služby budou nuceny zveřejnit naprostou většinu svých archivů a stejně tak odemknou své sejfy ministerstva a státní úřady. Koncem června totiž končí platnost zákona upravujícího přístup k tajným informacím a nakládání s nimi. Nová norma neexistuje. Premiér Vladimír Špidla popisuje to, co hrozí, diplomatickými slovy: „Může to mít zásadní vliv na bezpečnost státu a oslabilo by to možnost plnění řady mezinárodních závazků.“

Tak důležitý a zásadní zásah do tuzemského práva tu nebyl od přijetí ústavy: minulou středu vláda schválila dlouho chystaný návrh kompletně nového trestního zákoníku. Přijme-li ho i parlament, začne platit od ledna 2006.
Do médií už dříve prosakovaly některé dílčí zprávy: až o pět let se zvýší některé trestní sazby, stíháno bude klonování lidí a stejně jako dosud i eutanazie, trestně odpovědné budou nově i právnické osoby… Nový kodex ale není téma jen pro experty – na to se týká příliš mnoha lidí. Ve veřejné debatě má své místo i hledisko zdravého rozumu a tvůrci zákona by měli vysvětlovat své záměry dříve, než nám výsledek jejich práce začne příliš komplikovat život.

Těžká rána vládním stranám, úspěch extremistů a euroskeptiků a nástup „nových“ stran do velké politiky. Tak by se daly ve zkratce shrnout výsledky evropských voleb v Česku. K tomu nízká volební účast. Rozhodně není co slavit.
Jednoznačným vítězem je podle očekávání ODS a její předseda Mirek Topolánek se také už nechal slyšet: „Tyto volby jsme pojali jako referendum o této vládní koalici.“ Škoda, že to neohlásil dopředu, pak by se tomu dalo více věřit. Navíc – pokud má být tento test vydáván za referendum, skončil neúspěchem, protože výsledky platí jen při účasti minimálně poloviny voličů. Tahle nedosáhla ani třetiny.

Werner Hoyer se narodil v roce 1951 v Wuppertalu, vystudoval ekonomii v Kolíně nad Rýnem a již jako 21letý vstoupil do německé liberální strany FDP. V roce 1987 získal mandát v Bundestagu, kde během času působil jako mluvčí liberálů pro bezpečnostní politiku, v rozpočtovém a zahraničním výboru. O deset let později byl zvolen viceprezidentem Evropské liberálně demokratické a reformní strany (ELDR), sdružující de facto všechny liberální strany Evropy, od roku 2000 je prezidentem této strany, která představuje třetí nejsilnější frakci ve Štrasburku. Mimochodem: Evropská unie byla v době rozhodující pro nynější rozšíření v rukou liberálů, alespoň co se týče vedení jejích klíčových institucí.