Svou kompletní tvorbu včetně záznamů z koncertů vydává u Indies Re-cords písničkářka Dagmar Andrtová-Voňková na dvojCD nazvaném Moji milí. Dagmar Andrtovou-Voňkovou přivedl v 70. letech Jaroslav Hutka do písničkářského sdružení Šafrán – potkal ji na rekreační chalupě v Krkonoších, kde mladá muzikantka po odchodu z pedagogické fakulty pracovala jako pokojská. Její projev byl od počátku výjimečný, nejblíže měla experimentální hrou na kytaru a zálibou v expresivním podání lidových písní asi k Vladimíru Mertovi. V 80. letech, kdy část jejích kolegů z Šafránu skončila po podpisu Charty 77 v emigraci a samotná Dagmar Andrtová-Voňková z politických důvodů našla práci jen jako uklízečka, její styl vykrystalizoval v ještě originálnější tvar. Baladičnost písní vycházejících z lidové kultury našla kontrapunkt jednou v divokosti kytarových běhů oběma rukama po hmatníku, jindy v éteričnosti flažoletů či originální hře smyčcem. O dvacet let později po jejím koncertě napsal japonský hudební kritik Fukuo Hamasaka větu, která zdaleka neplatí jen v zemi vycházejícího slunce: „Nemohl jsem věřit, že na tomto světě existuje žena, která hraje na kytaru úplně novým způsobem, s kterým jsem se za 45 let praxe hudebního kritika a kytaristy nesetkal…“
Originalita dnes Dagmar Andrtovou-Voňkovou řadí někam na pomezí alternativní hudby a world music, po bok Ivy Bittové nebo slovenské…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
