Ještě nedávno byl naprosto neznámým kolečkem v mašinérii zdejší armády, dnes je to mocný muž rozhodující o české zahraniční politice a uzavírající kontrakty v řádech miliard. Hvězda ministra obrany Miroslava Kostelky stoupá. Jeden den podepisuje v záři reflektorů smlouvu na pronájem stíhaček gripen, druhý ohlašuje na titulních stránkách novin odchod českých vojáků ze spojenecké mise v Iráku. Ale ačkoli jde o člověka, který drží ruku na tepu země, veřejnost o něm stále téměř nic neví. Kde jsou zapuštěny kořeny jeho současných rozhodnutí? A jak vlastně došlo k tomu, že ze dne na den začal hájit zájmy Severoatlantické aliance, proti níž dvacet let se zbraní v ruce bojoval?
Zvláštní tvorové
Zástupce velitele letectva členského státu Varšavské smlouvy a ministr obrany země NATO – tak odlišné role si zatím v kariéře vyzkoušel Miroslav Kostelka. „Za svoji minulost se rozhodně nestydím,“ říká dlouholetý komunista, který po listopadu 1989 odevzdal legitimaci a rychle se zorientoval v nových poměrech. „Víte, vojáci jsou takoví zvláštní tvorové, kteří vědí, že jejich úkol je plnit rozkazy a bránit v každé situaci republiku. To politické s tím spojené je vedlejší. A tak jsem k tomu také vždy přistupoval,“ vysvětluje proměnu loajality současný ministr.
Podle prvního polistopadového nevojenského šéfa obrany Luboše Dobrovského se Kostelka v demokraticky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
