Dolejší je lo-fi bůh

Dělat hudbu jako amatér má něco do sebe: člověk nemusí skládat a koncertovat pod tlakem složenek, z koníčka se mu nestane kolbenka. Vyučený hodinář ze Skalska u Mladé Boleslavi Květoslav Dolejší (1971) ono stále populárnější krédo „po práci zábavu“ dotáhl ještě dál: zaměstnání už léta nemá, žádné nehledá, žije ze sociálních dávek a řídí se heslem „místo práce zábavu“. A tenhle podivín, který doma na čtyřstopý magnetofon nahrává své písně, je jeden z nejzajímavějších objevů zdejší nezávislé hudební scény.

Arafat chce porafat

Dolejšího nahrávky ze všeho nejvíc připomínají melodicky rafinovaný maglajz. Opravdová a přesvědčivá one man show sociálního neurotika a zábavného autisty, jehož doménou je elektrická kytara. Chvíli na ni jen tak pobrnkává, chvíli střídá neučesané a jakoby odfláklé harmonie, aby z ničeho nic vymáčkl z nástroje maximálně přebuzený zvuk, připomínající drásání strun ocelovým kartáčem. Během několika taktů mu nedělá problém proměnit se z prozpěvující víly Amálky v heavymetalového tura.

Dolejšího hudební komiks na pokračování je slepovaný v chlapeckém pokoji na čtyřstopý magneťák Tascam. Mezi metalovými plakáty na zdi a několika volně pohozenými čísly časopisu Čtyřlístek vznikají dema, která už autora mezi českými rockovými fajnšmekry stihla proslavit. V roce 2002 získal za desku Zapalte koně! cenu od hudebního serveru Freemusic.cz za…