V dubnu 2001, v době největších tahanic o výstavbu nové haly pro hokejové mistrovství v Praze, Respekt napsal: „Touha politiků přihřát se na slávě národních hrdinů přibližuje šampionát k jistotě – premiér Zeman slíbil hokejovému svazu všemožnou podporu. I když by to Dopitovi a spol. nikdo nepřál, celý příběh může mít ještě nečekané vyvrcholení. Stačí pár zranění, špatná forma – a český tým vypadne ve čtvrtfinále třeba se Švýcary.“ Prognostika je záludný obor, ale autor (tehdejší redaktor Jindřich Šídlo) se trefil téměř bezezbytku. Stát kvůli hale věnoval miliardu na rekonstrukci příjezdových cest, jen o něco málo méně na vyčištění pozemků a Dopita a spol. pak skutečně vypadli ve čtvrtfinále, byť s Američany.
Celé to lze ale nakonec číst také jako dobrou zprávu. Přestože všudypřítomný psycholog Karel Humhal se po vyřazení českého týmu do novin svěřil, že se obává o psychické zdraví a možná i o životy skalních fanoušků, ve skutečnosti to fanoušci unesli docela dobře a po zápase normálně zatleskali. „Prohráli jsme si to především sami,“ uznal útočník Jaromír Jágr, totéž přiznali jeho spoluhráči a evidentně lepším Američanům pogratulovali. Suma sumárum, „národní tragédie“ to byla tak maximálně pro Humhala a možná pro sportovní novináře.
Lze tak litovat jen toho, že se nenaplnil závěr tři roky staré předpovědi Respektu: „…a premiér (Klaus, Špidla, Kühnl) tak bude muset předat pohár stále se lepšícím…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
