Spisovatel a dramatik Christoph Hein obdržel nedávno jedno z nejprestižnějších německých literárních ocenění – Schillerovu cenu Badenska-Würtemberska spojenou s prémií 25 000 eur. Východoněmecký autor začal svou uměleckou dráhu v polovině sedmdesátých let jako dramatik. V alegorii Cromwell a v absurdní komedii Rytíři kulatého stolu ironizoval poměry reálného socialismu včetně jeho špičky Ericha Honneckera. V NDR patřil Hein k hrstce autorů, kteří neodešli do Spolkové republiky, i když tam pravidelně publikovali. Honneckerův režim mezi nimi rozlišoval „nebezpečné“ jako třeba Heinera Müllera nebo Volkera Brauna, a „umírněné“, kteří směli být vydáváni. K nim vedle Heina patřila také Christa Wolfová.
Na rozdíl od 75leté Christy Wolfové, která má tvůrčí zenit již sebou, se šedesátník Hein nachází v nejplodnějším období. V posledních letech na sebe několikrát upozornil jako přesný pozorovatel kapitalistických transformací východního Německa. V roce 2001 vydal například román Willenbrock, jehož hrdinou je schopný inženýr, který se po pádu berlínské zdi spíše proti své vůli věnuje prodeji ojetých automobilů. Má úspěch, jezdí na exkluzivní dovolené a vydržuje si milenku. Přitom ale intuitivně cítí, že jeho život jde jaksi mimo něj a zdánlivé obchodní úspěchy jsou jen náplastí na vnitřně promarněný život.
•••
Co má Johann Sebastian Bach společného s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
