Bobak charakterizuje svůj názor na Mukačevo dvěma slovy: „Hnízdo svrabu.“ Sem nikdy nechtěl. V chátrajícím ukrajinském maloměstě není pro pětadvacetiletého Íránce žádná budoucnost. Bobaka pronásledovaly v jeho vlasti tajná policie a islamistická bicí komanda. Když dva jeho přátelé beze stopy zmizeli, rozhodl se emigrovat do Londýna. Mluví obstojně anglicky, vypadá báječně, působí sebevědomě. Mohl by mít šanci si v Anglii založit novou existenci.
Po několikatýdenní cestě Tureckem, přes Bulharsko a Rumunsko narazil na Ukrajině na nesprávné převaděče. Muži zavedli jeho a další ilegální migranty k bažinaté rovině Tisy: „Tam naproti,“ říkali, „je Maďarsko. Odtamtud půjdete do Rakouska a dál. A teď padejte.“ Ale v noci se jim to „naproti“ nepodařilo najít, hodiny bloudili vysokou trávou a vlhkou půdou, až za svítání spatřili autobus s nápisy v azbuce. Šli zkrátka v kruhu. Krátce nato je zatkla ukrajinská pohraniční policie.
Přes chudobinec Evropy
V globálním byznysu pašování lidí je Ukrajina jednou z nejdůležitějších tranzitních zemí. Na trasách ze Střední Asie do ní přicházejí Iráčané, Afghánci, Bangladéšané i Číňané. Nikdo z nich nechce zůstat v chudobinci Evropy, všichni touží dále – přes Maďarsko, Polsko či Slovensko do západní Evropy. Kolik lidí si tuto tranzitní trasu zvolí, nejsou s to přesněji říci ani ukrajinská…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
