Hodnocení vědců na základě publikací v impaktovaných žurnálech není zdaleka tak objektivní, jak by se mohlo zdát. Tlak publikovat vede vědce k tomu, že se snaží za každou cenu předkládat co nejvíce článků. Autoři dostatečně nepřemýšlejí o tom, zda jsou jejich výsledky úplné, zda články přinášejí něco nového. Stává se, že se články několikrát dokola jen mírně přepíší a jako původní se nabízejí více časopisům. Proces recenzování pomáhá jen částečně.
Během mého doktorského studia na univerzitě v USA na mě můj školitel často naléhal, abych publikoval i za cenu toho, že mé výsledky nebudou objektivní. Například po mně chtěl, abych do článku nezahrnoval naměřená data, která nepodporovala námi předkládané teorie. Našim závěrům se tak mělo dodat více věrohodnosti. Podobně navrhoval, abych jako spoluautora jmenoval věhlasného odborníka, který se na článku nijak odborně nepodílel, ale jehož jméno mělo pozvednout důležitost našich výsledků.
Jakou cenu má taková publikace? Je smysl odborného článku sdělit zajímavé a pravdivé poznatky vědeckému světu, nebo je to jen další stupínek v kariéře autora?
Pavel Šroubek, Praha
Hana Čápová v článku Když docenti lžou (Respekt č. 17/04, str. 6), píše že „nebýt píle ředitele Aleše Špičáka, proděkanův podvod by zřejmě nikdy nevyšel najevo“. Rozumí se podvod s citacemi vlastních publikací, které RNDr. Václav Kachlík podal k svému habilitačnímu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
