Zloději životů

Desítky tisíc rodičů otevíraly minulý týden poštu s nervozitou. Jak by ne, očekávali vyrozumění o výsledku přijímacích zkoušek na gymnázia, odborné školy a učiliště, jež jsou prvním sociálně rozřazujícím okamžikem v životní dráze jejich ratolestí. Společná cesta generační kohorty povinným základním školstvím končí a děti se v patnácti letech rozcházejí. Potíž je ovšem v tom, že další cestu si nemohou školáci zvolit podle svých aspirací a přání, ani o ní nemohou rozhodnout jejich rodiče podle svých zkušeností s šancemi na pracovním trhu a podle svého odhadu budoucího vývoje. Určuje ji zejména počet míst, která jsou na jednotlivých typech škol v jejich dosahu nabízena. Už po několik generací přitom u nás tato nabídka neodpovídá aspiracím studentů a jejich rodičů. Je řízena těmi, kdo školy zřizují a spravují. Ti svá rozhodnutí ospravedlňují tím, že lépe vědí, co bude nastupující generaci v životě nejvíc ku prospěchu. Je to v lepším případě iluze, mnohokrát usvědčená z omylu, v horším podlá lež, dnes už očividná.

Bakaláři

Měnící se povaha ekonomik vyspělých zemí a zkušenosti s potřebami pracovního trhu v posledních desetiletích radikálně změnily vzdělávací systémy. Za nejvýznamnější změnu můžeme považovat to, že práh počátku specializovaného vzdělávání se posunul z doby po ukončení povinné školní docházky až na dobu po ukončení druhého stupně a podíl odborných škol na vzdělávacích…