Uveďte příklad veřejného statku, z nějž mají prospěch všichni, nikdo za něj však nebude ochoten platit, a proto ho může provozovat jedině stát. – „Maják,“ vystřelí bleskově studenti už v prvním ročníku ekonomie. A kupodivu je to omyl: i výuka ekonomie má totiž své pevně zakořeněné mýty a toto je jeden z nich. Nikoli jediný a nikoli nejškodlivější.
Statky a hladomor
Nejprve k majákům. Jako příklad veřejného statku, jejž nemůže provozovat soukromník, je uvádí Paul Samuelson ve své slavné učebnici ekonomie už od jejího pátého vydání z roku 1961. Na majácích ilustruje tzv. problém černého pasažéra: zařízení poskytuje světlo pro všechny lodě, ale vymáhat od všech poplatky by bylo složité a nákladné, vždy by se našlo dost lodí, které by nezaplatily, tedy černých pasažérů. V důsledku toho by musely soukromé majáky zkrachovat, a proto je úkolem vlády, aby službu majáku zajistila z daní. Tolik Samuelson. Teorie zní hezky, ale je v rozporu s historickou praxí. Majáky byly v Anglii celá staletí provozovány soukromě, za peníze přilehlých přístavů nebo pojišťovacích společností. Znárodněny byly teprve v 19. století, jak na to upozornil jiný slavný ekonom Ronald Coase v roce 1974. Samuelson jeho článek prokazatelně znal, přesto celých čtyřicet let v dalších vydáních pasáž o majácích nezměnil. Teprve v posledním, 17. vydání z roku 2001, je pod čarou nenápadné přiznání, že příklad majáků není právě dokonalý.
Další z proslulých mýtů se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
