Sovětský pedagog, podporovatel Stalina, jenž budoval pracovní kolonie pro mladistvé delikventy a řídil se heslem „Škoda každé rány, která padne vedle“. Člověk, jenž zachránil tisíce bezprizorných zvlčilých adolescentů žijících podle zákona džungle na periferiích chaosu porevolučního Ruska. Obě tyto charakteristiky najdeme v médiích a obě míří na jednoho člověka. Anton Semjonovič Makarenko, od jehož smrti uplyne ve čtvrtek 65 let (13. 3. 1888–1. 4. 1939), věru neměl osud zařaditelný do jednoznačného šuplíku plus či naopak minus.
Makarenko se narodil ve městě Belopolje v Charkovské gubernii. Od svých sedmnácti let působil jako učitel na základních školách, od šestadvaceti, kdy absolvoval pedagogický institut v Poltavě, pak na školách středních. Brzy po bolševické revoluci založil Gorkého pracovní kolonii, v jejímž čele stál v letech 1920–27, poté byl jmenován šéfem Dzeržinského dětské komuny. V obou místech se zaměřoval na výchovu bezprizorných mladistvých zločinců, a sice v kombinaci převýchovy fyzickou prací, vyučování, individuálního přístupu k delikventům, formování jejich charakteru a estetiky. Od té doby platí za zakladatele sovětské kolektivní výchovy. Byl ale proponentem stalinismu? To skutečně ne.
Makarenko v teoretických dílech (Pedagogická poéma) odmítal jak anarchistickou „volnou výchovu“, tak teorie biologického determinismu. Ještě za jeho života…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
