Evropa chystá další změnu k lepšímu. V hostincích, kavárnách a barech zakáže snad už napřesrok kouření. Kdo této neřesti propadl, zaraženě mlčí, zato mediální nekuřáci dávají energicky najevo, že jejich tolerance k narušitelům nových nařízení bude nulová. Skoro se zdá, že jim nejde ani tak o kouř jako o kuřáky. Pokrokové opatření k upevnění zdraví jako by v nich probudilo zasutý sklon k šikanování a pogromům. Člověk se dnes už málokdy setká s příležitostí šířit tak volně nenávist ke skupině spoluobčanů, a to dokonce s požehnáním vrchnosti.
S argumenty proti kouření nelze než souhlasit, s kuřáky je to složitější. Sám jsem pod tlakem neduhů přestal kouřit ze dne na den před více než třemi lety a dodnes mám pocit, jako bych si tehdy odoperoval nějaký důležitý orgán produkující spokojenost a chuť do života. Nemohu si stěžovat, že bych v mládí nebyl před kouřením varován, nikdo mi však neprozradil, jak fatální může být odvykání. Ve spánku si někdy, když sen dá, zapaluji jednu za druhou a probouzím se pak nebývale osvěžen. V kolotoči tabákových daní, kampaní proti kouření i reklam na tabákové výrobky, nákladů na léčbu nemocí z kouření i na lobbování tabákových firem obíhají astronomické částky, ale na výzkum kuřácké závislosti a způsobů, jak se jí zbavit, zřejmě nezbývá. Ono by nakonec firmy i stát nejspíš hospodářsky ohrozilo, kdyby se lidé snáze obešli bez cigaret.
Často si vybavuji, jak jsem s kouřením začínal. Nejdřív to byla nevinná dýmka míru v rámci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu