Zavřeli jsme krám
Do města Mojnak u Aralského jezera směřuje jediná silnice. Vede přes poušť, teprve před městem se objeví bažiny. U vjezdu stojí monumentální strážní budka, po milicionářích ale ani stopy. V policií přeplněném Uzbekistánu to je věc nezvyklá. Další překvapení nabízí autobusové nádraží, které je zároveň i bazarem. Ani se nechce věřit, že Mojnak leží ve Střední Asii – posedává tu asi jen desítka trhovců s tovarem, na kterém je znát, že toho má hodně za sebou. Na konci pustých ulic města se objeví výhled na další poušť – ta však byla ještě před šestadvaceti lety jezerem. Připomínají to drobné lastury na bývalém písečném dně a vraky lodí, rezavějící mezi dunami.
Smůla
Mojnak patří do uzbekistánské Autonomní republiky Karakalpákistán. Než začalo Aralské jezero vysychat, byl velkým přístavem. Ze 14 tisíc obyvatel každý čtvrtý pracoval v továrně na zpracování ryb. Když ve zmenšujícím se jezeře stoupla slanost a většina živočichů vyhynula, vozily se do mojnackých závodů ryby z okolních jezer a z Kaspického moře. Rozdělení Sovětského svazu ale nerentabilní výrobu pohřbilo. “Ještě jsme pár let živořili. S pomocí vlády nám sem ryby opět vozí,” říká zástupce okresního hejtmana Ženisaj Alambergenov. Podniky už mají ale jen dvě stovky zaměstnanců.
Karakalpákistán má smůlu, že leží až na dolním toku řeky Amudarja. Tádžikistán, kde Amudarja pramení, drží většinu vody v přehradách kvůli elektřině. Uzbekistán se zase nevzdává ohromných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
