Olomouc je univerzitní město a v čase prázdnin kulturním životem zrovna nepřekypuje. Jednou z mála příležitostí, jak si zpestřit večery před začátkem semestru, je festival staré hudby Baroko. Ačkoli se věnuje více než tři století staré vážné hudbě, rozhodně nejde o přehrávky pro turisty. Naopak: tuto přehlídku můžeme bez nadsázky nazvat objevitelskou.
Návrat šalmají
Které hudbě se říká stará? Někomu do takového pojmu pasují už Beatles, ale muzikologové tak nazývají hudbu, která vznikla od nejstarších dob do konce 18. století.
„Z tohoto širokého pole se nejvýrazněji vyhranilo baroko, tedy období tři sta let do konce 18. století, které je nejhranější,“ vysvětluje třicetiletý muzikolog Tomáš Hanzlík, kterému se právě stará hudba stala celoživotní vášní. Vystudoval na olomoucké pedagogické fakultě hudební vědu a výchovu, poté si přibral ještě teorii a dějiny hudby na filozofické fakultě. Ještě za studií stihl založit komorní studentský soubor, který se věnoval staré hudbě, vymyslel a zrealizoval také projekt Jephte – cyklus koncertů raně barokních skladeb, které reflektovaly téma zápalné lidské oběti. Svůj hlavní hudební zájem pak dotáhl do konce před šesti lety.
První ročník festivalu Baroko musel sám dotovat dvaceti tisíci, dnes už má ale přehlídka své diváky a Hanzlík hospodaří s třísettisícovým rozpočtem. Základem koncertů je autentická interpretace staré hudby na dobové nástroje. Ačkoli to vypadá jako prastará…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
