Lékařem v Africe

V běžném Evropanovi budí hrůzu. Kdo ji ale překoná, chce se vracet – zase a zase. Taková je podle mnoha svědectví Afrika. Podmanivý kontinent, který stále jako by nepatřil do moderního spojujícího se světa plného vědy a techniky, nadbytku jídla a všezahrnující zdravotní péče. Jedním z očarovaných je i český lékař Marcel Drlík, který v divočině středoafrického buše dva roky pracoval. Toto jsou zážitky filmařů, kteří jej přijeli navštívit.

Bara-mo

Nejistě se vzdaluji od porouchaného džípu. Chci zkusit, jaké to je být sám uprostřed Afriky. Místní, tábořící na okraji silnice před svými boudami z prken a plechů, mě sledují bezvýrazným pohledem. Všímám si prachu na jejich často zraněných a bosých nohou. Na otevřené rány jim sedají mouchy. Některé boudy se zdají být ohořelé a mnohé se bortí na všechny strany. Často jde zároveň o jakési kiosky, kde si můžete koupit cigarety, baterky a nějaké nápoje – pokud k tomu máte odvahu. Několik stolů a lavic mění jeden z domů v hospodu. Maso na roštu či malé, mumiím podobné, rybí pečínky však v nás, právě přicestovavších a vykulených Evropanech, chuť k jídlu nevzbuzují. Když kráčíte kolem, zvednou se z jejich těl tisíce much.

Přemýšlím, jak daleko se mohu odvážit od přátel a od auta. „Hlavně tady nevytahujte fotoaparát!“ znějí mi stále v uších varování, kterými mě a kameramana Láďu Rataje před několika hodinami…