Rada České televize zvolila ve středu nového generálního ředitele tohoto média – stal se jím moderátor a dosavadní šéf zpravodajství Jiří Janeček. Je pozoruhodné, jak se za posledních pár měsíců změnilo „mediálně-politické klima“: během známé televizní krize patřil Janeček ke vzbouřeným redaktorům a ještě před rokem by bylo nepředstavitelné, aby někdo takový na nejvyšší funkci vůbec pomýšlel, jinak by poslanci z ODS, KSČM a části ČSSD zřejmě zbořili Kavčí hory. V tomto smyslu je výběr Janečka dobrou zprávou: kdysi mocná „smluvněopoziční lobby“, která v mediální sféře poničila, co se dalo, nyní ztratila vliv.
Je také povzbuzující, že radu nedokázali zmanipulovat majitelé komerčních stanic, kteří by z mnoha důvodů – ať už jde o reklamu, nebo vysílací časy – rádi měli na dění v České televizi vliv. Ve finále přitom měli několik želízek v ohni, ať už šlo o bývalou programovou ředitelku TV Prima Janu Kasalovou, někdejšího zaměstnance Novy Richarda Medka nebo Michala Prokopa, který si z komerční sféry hodlal vybrat blízké spolupracovníky.
Tím však výčet dobrých zvěstí v zásadě končí.
Nebudu podléhat
Sledovat před středeční volbou veřejná slyšení sedmi finalistů byla chvílemi nezamýšlená zábava a většinou vleklá úmorná nuda. Kandidáti se od sebe lišili profesní minulostí, zato svými záměry jen minimálně. Všichni sdělovali v otřepaných frázích věci, které se v normální společnosti ani nemusí říkat, například že „s politiky má šéf televize komunikovat, ale nepodléhat jejich atakům“. Všichni finalisté chtěli rovněž šetřit peníze, budovat lepší podmínky pro kariérní růst zaměstnanců, zajistit přechod k digitalizaci atd., zkrátka aby podnik „šlapal“. I to se však od ředitele přirozeně čeká, navíc se o těchto věcech píše a mluví už léta.
Prozatímní šéf ČT Petr Klimeš suše, úřednicky a dost poctivě prezentoval, co už v podniku rozběhl a v čem bude jeho nástupce pokračovat. Jana Kasalová pateticky sdělila, že ČT musí získat zpět ztracené renomé, hájila svou komerční minulost a závěrem zahrála na city mužů povzdechnutím, že jí jistě přitíží její ženské pohlaví. Nepříliš známý režisér a scenárista Jaroslav Hykl neuvedl nic pozoruhodného. Richard Medek sdělil, že by se ČT měla výrazněji věnovat obchodu a vydělávat. Michal Prokop sebevědomě vysvětloval, že je nejlepší, neboť už toho v životě stihl hodně, od muziky přes politiku až po management. Jiří Janeček zřejmě dost upřímně informoval, že ještě netuší, jak se v řadě provozních otázek zachová. Jen jediný z finalistů, bývalý technický ředitel Vít Novotný, považoval za důležité věnovat se kultuře a přestat neustále recyklovat předlistopadové výdobytky televizní zábavy – skončil příznačně jako outsider s dvěma hlasy.
Seriály, naše stříbro
Kandidáti i radní se zkrátka chovali tak, jako by bylo rozhodující postavit do čela ČT mediálního manažera, který provede předem jasné úkoly. O tom, kam by se televize měla ubírat a co by měla vysílat, se mluvilo jen vágně a mlhavě. Jiří Janeček sice připustil, že televizi netvoří jen zpravodajství, ale znělo to poměrně výhrůžně – podle něj je totiž třeba věnovat se seriálům, neboť jsou televizní „rodinné stříbro“, a jako příklad uvedl strašlivou normalizační slátaninu Nemocnice na kraji města, jejíž nové díly už jsou ve výrobě.
Většina uchazečů o funkci včetně vítězného Janečka soudí, že televize by měla profesionálně dělat takové věci, jaké od ní diváci očekávají. Jenže je to přesně naopak. Česká televize by měla dělat to, co je kvalitní a dobré, i kdyby 90 % diváků mělo opačný názor. Právě proto je dotována z koncesionářských poplatků a nemusí se tolik ohlížet na „sledovanost“. Lidé si ji platí, protože věří, že za ně kvalitně udělá něco, co sami nedovedou, na co třeba nemají odvahu, případně co se jim zprvu vůbec nemusí líbit. Je samozřejmě na televizi, aby takovou činnost obhájila, dala jí přitažlivou formu a získala postupně významnější část diváků na svou stranu. Je téměř nepochopitelné, že v konkurzu mohli projít kandidáti, kteří nepřišli se sdělením: Mám plán na takové a takové pořady pro děti, pro menšiny, pro zdravotně postižené…
Nejmenší odpor
Rada si zjevně nestanovila srozumitelná kritéria a vydala se cestou nejmenšího odporu. Aby konečně někoho zvolila, vybrala člověka, který má uvnitř televize respekt, jeho volba nikoho nerozčílí a alespoň zpočátku se dá počítat s tím, že bude úspěšně udržovat dosavadní provoz. Pokud ovšem Janeček sáhne na současnou podobu České televize coby předimenzovaného socialistického podniku, bude muset projevit notnou dávku odvahy a odhodlání při jednání s odbory, které v krizi stály s redaktory v jednom šiku. To však zatím nedokáže předpovědět nikdo. Radu ČT nevyjímaje.
Autor je redaktorem BBC.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
