Rámeček
„Rány způsobené válkou, vyhnáním a totalitou jsou v našich kulturních biotopech dodnes patrné. Společně tvoříme střed Evropy: regiony Čechy, Morava, Slezsko a střední Německo. Společně tak musíme dát stále ještě smutnému srdci Evropy nový obsah,“ píše v jednom ze svých esejů spisovatel JÖRG BERNIG. Narodil se v roce 1964 ve Wurzenu u Lipska (tedy v bývalé NDR). Vyučil se horníkem, studoval na Svobodné univerzitě v Berlíně germanistiku a anglistiku, po skončení studia delší dobu pracoval ve Skotsku a ve Walesu. Od roku 1995 žije v Radebeulu. V německé jazykové oblasti na sebe upozornil výrazně až v 90. letech studií Obklíčení. Bitva o Stalingrad v německojazyčném románu po roce 1945 (1997), sbírkou Zimní děti. Básně (1998), především však romány Zpoza ticha (1999) a Čas nikoho (2002). Bernig patří v kontextu současné německé literatury snad i díky svému původu k svérázným až osamělým autorům, kteří své periferní postavení využívají k formulování razantních, a přitom vysoce literárních postojů k společensky málo atraktivním tématům (pováleční psanci apod.).
Vaše biografie se – pokud jde o běžné stereotypy česko-německých vztahů – vyznačuje řadou nezvyklostí. Jak byste sám sebe definoval: jako saského spisovatele sudetoněmeckého původu?
To vůbec není jednoduché. Narodil jsem se sice nedaleko Lipska, ale žiju v labském údolí. K Labi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
