Autorský film Petra Marka Láska shora vyvolal po svém uvedení do českých kin řadu kontroverzních ohlasů. Deníkovou kritikou odsouzen jako nesrozumitelná exhibice, jinými naopak vynášen coby zázrak současné filmové tvorby: už jen taková polarita reakcí si zasluhuje diváckou pozornost. Láska shora zcela vybočuje z konvencí běžného filmového vyprávění, není zařaditelná ani žánrově. Stojí před divákem ve svém svébytném tvaru a už ten jako by byl první možnou bariérou pochopení – pro někoho nepřekročitelnou. Kdo si ale na formální neotřelost dokáže zvyknout, možná uvidí, že polemika s navyklými filmařskými pravidly skýtá netušené možnosti záznamu světa.
Na cestě
Tvar filmu opravdu vyrazí dech a postupné vyrovnávání se s ním tvoří významnou součást recepce filmu. Láska shora nemá příběh, je volným sledem několika situací, které spojuje přítomnost dvou hlavních aktérů – Prokopa a Magdaleny, mladých lidí, kteří spolu kamarádí, chodí na výlety, potkávají se s dalšími lidmi a zase je opouštějí. Motiv cesty, pohybu, obepíná celý film a je často doslovně ztělesněný v obraze. Prokop s Magdalenou chodí pěšky městem a krajinou, vydají se autem za zatměním Slunce, jejich přítel Jirka jezdí na kole. Věci před kamerou (auta, lidi, oblaka, tráva na poli) se neustále pohybují.
Také mezilidskou komunikaci film tematizuje jako cestu, obtížnou a zmatenou přepravu myšlenek od jednoho člověka k druhému.
Je příznačné, že téma cesty (ač pro film…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
