Režisér Jan Hřebejk ve svých třech dosavadních filmech sice ukázal, že dovede rozesmát, ale konkrétní doba a politická situace se v jeho rukou měnily až v nebezpečně konejšivou zkratku, která se snažila dodat význam sentimentálním či vtipným epizodám z každodenního života.
Se stejnými obavami mohl člověk očekávat i jeho nejnovější Pupendo, avizované jako příběh dvou rodin z osmdesátých let: autorský tým se nemění (scénář napsal Petr Jarchovský na námět Petra Šabacha), zůstává i obsazení osvědčenými komediálními herci Bolkem Polívkou, Evou Holubovou a Jaroslavem Duškem.
Tentokrát to ale dopadlo jinak. Nejen, že jde o dosud nejlepší Hřebejkův film, ale režisérovi se překvapivě podařilo říct něco podstatného i o normalizačních časech.
Díky za paní Márovou
Film se opírá o osvědčené postupy, kterými už dnes můžeme Hřebejkův styl bezpečně charakterizovat. Všechna váha sdělení leží na hercích, pointované legrační epizody dávají vyniknout jejich komickému talentu. Hraje dobová hudba, příběh je odindividualizován a rozprostřen na několik generací. Hřebejk se snaží své postavy nehodnotit, ale zároveň je velice typizuje. Opakuje se i zázemí předchozích filmů – morální dilemata normálních lidí v obtížné době. Zatímco v Pelíšcích z 60. let a v Musíme si pomáhat ze čtyřicátých politika představovala jen zjednodušené schéma, které se používalo jako nezbytný kolorit doby,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
