Válka a co bude dál

V noci ze středy na čtvrtek začala druhá válka v Perském zálivu. Bude se zásadně lišit od té první v roce 1991, Američané si kladou větší cíl než tenkrát: už nejde o zastavení či odzbrojení Saddáma Husajna, ale přímo o jeho svržení. USA věří, že vyhrají rychle, s polovičním počtem vojáků a s menšími ztrátami na životech svých i iráckých civilistů. Při operaci hrozí řada rizik, nejvíc starostí však Američanům dělá, co přijde poté – jak bude vypadat poválečný Irák. Už před půl rokem se v amerických novinách objevovaly pravděpodobné scénáře průběhu operace. Vesměs v nich převažoval optimismus, opírající se o obrovskou převahu Spojených států ve vojenské technice. „Válečná kampaň bude nejpozději do 30 dnů hotova,“ napsal v říjnu pro Wall Street Journal bývalý generálporučík amerického letectva Thomas McInerney v článku „Osvobozovací blitzkrieg“. Během prvních 72 hodin Američané ovládnou vzdušný prostor, pak obsadí strategická města – Basru na jihu a Mosul na severu – a většinu ropných polí, předpovídal při pohledu na mapu generál. Invazním silám podle něj bude stačit 10krát méně lidí, než činí počet iráckých vojáků. Vojenská teorie přitom dříve uváděla, že útočník musí být 3–5krát početnější než obránce. „Je třeba jasně říci, že sýčkové podávají zkreslený obrázek Saddámových možností, stejně jako ho podávali v roce 1991,“ napsal McInerney. „Tato válka bude méně obtížná a rychlejší, byť to nebude žádný valčík.“ Vycházel z toho, že irácká armáda je oproti roku 1991 třetinová a neprovedla žádnou výraznější modernizaci.