„Je nám dvacet a chceme do Unie,“ křičí Nikolaj, zatímco si balí cigaretu. Musí křičet, jinak by mu nikdo nerozuměl. Posedává v zakouřeném, tmavém baru, na jehož pódiu právě jedna anglická kapela rozjíždí svůj hudební rachot. „Budeme moci pracovat kdekoli v Evropě, nabídne se nám víc šancí, a navíc nebudeme muset rukovat do armády,“ dodává a houpavě se pohybuje v rytmu kytarových riffů. Na zdi baru se skví plakát „Stop USA“. Frontman kapely se po chvíli zeptá anglicky: „Je to pro vás pomalé, co?“ Když z obecenstva zazní souhlasný hukot, otočí se ke členům svého ansámblu se slovy: „Slovinsko to chce rychlejší.“
Slovinsko, v němž se v neděli konalo referendum o vstupu do Evropské unie a Severoatlantické aliance, by si opravdu přálo dupnout na plyn, ovšem pouze pokud jde o členství v evropském uskupení. Vstup do Unie podporovalo podle posledních průzkumů – výsledky nebyly do uzávěrky Respektu ještě známy – až 70 % obyvatel. Mnozí odborníci proto soudili, že o kladném výsledku nelze pochybovat. Optimismus posilovaly i hospodářské ukazatele: ekonomika roste navzdory světové stagnaci, nezaměstnanost se pohybuje kolem relativně nízkých 6 %, pouze s inflací se dvoumilionová země musí vážněji potýkat. Lidé chtějí, jak říkal publicista a profesor sociologie Vlado Miheljak, „konečně tam do Unie patřit“. Určitou roli v tom podle něj hraje i snaha zbavit se pocitu, že „o nás nikdo neví…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
