Nervy napjaté k prasknutí

Irák je země velká asi jako Německo a Rakousko dohromady. Zbraně hromadného ničení, jak známo, se obvykle skladují v nádobách, které nejsou větší než běžné kuchyňské hrnce. Snaha o nalezení arzenálu, který by před očima světové veřejnosti potvrdil obavy Západu o rozjetém zbrojním průmyslu Saddáma Husajna, je proto v médiích popisována jako „hra na schovávanou“ nebo „hledání jehly v kupce sena“.

Inspektoři OSN po necelých dvou týdnech v Iráku vskutku neobjevili nic světoborného. Největším úlovkem byly granáty s yperitem, nalezené v pouštním objektu Musana, kde během inspekcí v letech 1991 až 1998 inspektoři ničili nalezené chemické a bakteriologické zbraně. Byly to ovšem staré známé granáty yperitu – inspektoři je měli v evidenci z dob svého tehdejšího působení.

Míč u Američanů

Zájem se proto zaměřuje spíše na zprávu, kterou Irák předal OSN o víkendu. V ní se snaží doložit svoje tvrzení, že žádnými zbraněmi hromadného ničení už nedisponuje. „Zlikvidovali jsme všechno, co jsme měli,“ znovu zdůraznil koncem minulého týdne Mohamed Aldúri, irácký velvyslanec v OSN. Zkoumání dokumentu o délce kolem deseti tisíc stránek se potáhne nejméně do poloviny tohoto týdne. OSN si slibuje, že bude poté moudřejší: porovná irácké údaje s informacemi západních tajných služeb a pokusí se zúžit seznam lokalit, jež inspektoři – neohlášeni – navštíví.

Politický míč se však v tu chvíli ocitne na americké…