0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura10. 11. 20023 minuty

Buďme realisté

Dnes se zdá trochu nepochopitelné, proč vítězné komunistické strany přikládaly takovou váhu výtvarnému umění a proč tolik usilovaly podmanit si jeho tematiku a tvarosloví. Zřejmě v něm viděly podobnou možnost manipulace s obrazem světa, jaká v současnosti rozněcuje televizní války. Schválená díla visela ve státních galeriích i na příležitostných výstavách, jejich reprodukce zdobily školy i rozličné jiné instituce. Na veřejnost měly uznávané obrazy působit jako vzor: takto je třeba vidět skutečnost.

Putovní výstavu sovětského umění éry stalinismu Agitace ke štěstí, kterou pro západní i postkomunistické země připravili ruští kurátoři, mohli návštěvníci Galerie Rudolfinum shlédnout už roku 1994. Ohromovala jako nákladný historický velkofilm, jehož strhující energie pramení z perverzní směsi účelových lží, kultovního iluzionismu a dovedně inscenovaných výjevů se světelnými i barevnými efekty. Současná rudolfinská výstava se v tomto ohledu sovětskému vzoru ani zdaleka nevyrovná. Výtvarná východiska českých umělců, kteří po roce 1948 přijali socialistickorealistické vyznání, byla různorodá, jejich citovost i senzibilita příliš osobní a civilní, ideologický rozmach postrádal velkorysost a místo železné disciplíny v jednotném útoku na smysly veřejnosti tu nacházíme spíš dobrou vůli vyhovět, aniž by bylo tak docela jasné, co nová vrchnost vlastně chce.

K okázalému byzantinismu moskevské provenience se dokázal trochu přiblížit pouze Jan Čumpelík, jenž sloužil výpravnými…

Reklama

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc