Když média popisují povodně jako „velkou katastrofu“ či přímo „tragédii“, pak protilehlou stranou takového hodnocení je směšnost, respektive trapnost. Hrozí zejména politikům. Prezident Václav Havel byl některými novináři absurdně napaden, že se pozdě vrátil z Portugalska. Jako by záleželo na tom, zda se v Praze objeví v pondělí večer nebo v úterý ráno. Havel se neměl zač stydět, ale přesto vyrazil během povodně korzovat na Karlův most, patrně aby televizní štáby natočily, že je skutečně s lidem. Šéf opoziční ODS Václav Klaus patrně neunesl popularitu vládních konkurentů a v MF Dnes uveřejnil varovný článek. Ocenil v něm záchranáře a další obětavé lidi, jejichž jména širší veřejnost ani nezná, protože ji zahlcují jména těch, kdo povodně zneužívají k vlastnímu prospěchu - Klaus se neobtěžoval ta jména sdělit. Komunisté ocenili „prosté zahraniční záchranáře“, ale napadli jejich imperialistické vedení. Třeba místopředseda KSČM Vlastimil Balín nepravdivě tvrdil, že USA daly Česku „pouze“ 50 tisíc dolarů, že je to „imidžová solidarita“. Balín je opravdu myslitel. Vládní politici byli ve zjevné výhodě. Měli praktické starosti a nemuseli usilovat o pozornost. Přesto jinak uměřenému Vladimíru Špidlovi uklouzlo v Lidových novinách: „Sociální stát se osvědčil. Bez této koncepce by se dalo prohlásit, že domy v Metlách jsou soukromou záležitostí postižených.“ Premiér hlásá, že jedinou alternativou sociálního státu je stát asociální. Jistě to nemyslí vážně. Nekorunovaným králem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
