Představme si, že pozorujeme práci soudobého sochaře. Materiál, který si připravil k novému výtvoru, se nám zdá jaksi povědomý. Jde o přesné kopie antických, středověkých i novověkých soch. Sochař kopie zručně řeže, štípe a láme, až to praští. Části přemisťuje, zkresluje, slepuje, množí, natírá a různě osvětluje, až získá úplně jiný tvar. A kupodivu se výsledek nejeví jako zneuctění klasiky, ale jako naprosto skvělá a originální postmoderní socha nebo chcete-li kompozice. Je něco takového možné dělat i v hudbě? Francouzský DJ Erik M. v půli května na festivalu Expozice nové hudby v Brně předvedl, že ano.
Krajina barev
Pomocí dvou gramofonů, tří speciálních samplerů-multiefektů, frekvenčního děliče a mixážního pultu transformoval postupně Erik Mathon (tak zní umělcovo celé jméno) hudební materiál asi z desítky gramofonových desek v podobně svébytné dílo jako zmíněný sochař odlitky historických soch. Erik vybíral jak z děl slavných evropských skladatelů (Aram Chačaturjan, György Ligeti, Richard Strauss), tak ze soudobé elektronické taneční hudby nebo mimoevropských hudebních kultur (japonská flétna shakuhachi). Jeho zpracování přitom nenese téměř žádné stopy obvyklé produkce tanečních klubů. Klišé dusajícího strojového rytmu a přizvukujících syntetizátorů je zde zapomenuto. Fantazie sympatického Francouze se svobodně vznáší nad materiálem i časovým prostorem kompozice. Výsledný sluchový zážitek z koncertu lze pak přirovnat k pozorování členité…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
