Vražda Pima Fortuyna je varováním, že povolání politika je na tomto kontinentě nebezpečné. Jeho smrt vyvolává otázku, zda je Evropa schopná unést tak otevřenou diskusi o imigraci a obraně pravidel soužití, jak ji Fortuyn požadoval. Dokonce i v nizozemských, navýsost liberálních poměrech.
Radikál, ale jiného typu
Fortuyn ze scény odešel tak rychle, jak přišel: objevil se teprve před půl rokem. Novináři, zejména však politici, hned od začátku jeho nevídaného tažení - v rotterdamských komunálních volbách získal 35 % hlasů, v nadcházejících celostátních volbách věští průzkumy jeho straně kolem 20 % - věděli, kam jej zařadit. Dodnes o něm zaznívá, že byl rasista, xenofob, extrémní pravičák, fašista, nizozemský Le Pen, případně nizozemský Haider. Je to mylná škatulka, která potvrzuje, s jakou křečí kontinent reaguje na někoho, kdo dal vale konsenzuálnímu hledání receptů, kdo z pozice outsidera kritizoval paternalismus zavedených struktur a kdo odmítal ve jménu politické korektnosti odhlížet od tabuizovaných potíží, které přináší trvalá vlna imigrantů. Jeho radikální, úspěšná a přitom v rámci demokratické diskuse legitimní myšlenka byla tato: zastavme příliv cizinců do Nizozemska, které praská ve švech, protože v něm žije už 16 milionů obyvatel. To proto, abychom mohli nyní dvoumilionovou komunitu přistěhovalců integrovat, naučit ji mluvit holandsky a vypěstovat v ní pochopení pro toleranci. Jen tak, zdůrazňoval, lze vytvořit podmínky pro příchod…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
