V září vyšla dánskému profesorovi statistiky a politických věd Bjornu Lomborgovi kniha The Sceptical Environmentalist (Skeptický ochránce životního prostředí). Co se po jejím vydání strhlo, nemá zatím v historii environmentálního hnutí obdobu (viz Respekt č. 36/2001). Zatímco recenze ve světových denících nešetřily chválou a týdeník Economist knihu označil dokonce za nejdůležitější společensko-politickou publikaci dekády, cupovali ji věhlasní ekologové a ochránci přírody na stránkách nejprestižnějších vědeckých časopisů na kousky. Profesoři Stuart Pimm a Jeff Harvey jí v Nature označili za „těžko stravitelnou a hluboce chybnou“ a stanfordský ekolog Paul Ehrlich o ní prohlásil, že je „tlustá jako cihla a téměř tak inteligentní“. Populárně vědecký časopis Scientific American pak knize dokonce věnoval speciální vydání, v němž se čtyři vybraní vědci světových jmen pokusili vypořádat s jejím obsahem. Aby toho nebylo málo, vzkázal navrch populární biolog Edward O. Wilson dánskému profesorovi, že je parazitem vědecké komunity, který ji odvádí od užitečnější práce než je boj v médiích.
Čísla stokrát jinak
Co vlastně Lomborg provedl tak strašného? Nic víc, než že shromáždil obrovské množství statistických údajů, na jejichž základě se snaží dokázat, že svět se prakticky ve všech měřitelných parametrech zlepšuje, a obava z globální katastrofy je proto zcestná. Lomborg tvrdí, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
