Článkem V lomu sedí Indián a je šťastný (Respekt č. 51/2001) se geolog Václav Cílek pokouší obhájit tezi, podle níž lomy nemusejí být pro přírodu a krajinu pouze přítěží. Slova o tom, že povrchové dobývání může být v souladu s přírodou, samozřejmě znějí – zvláště uchu těžaře – nanejvýš libě. Skutečnost ale zdaleka není tak růžová, jak by se z dotyčného textu mohlo zdát.
Opatrnost především
Jestliže se lom „zakusuje“ do málo členitého, jednotvárného terénu, může být výsledná krajina skutečně zajímavější, a tedy i hodnotnější, jak Václav Cílek podotýká. Narušuje-li však vyhraněný přírodní reliéf, jako je tomu v případě izolovaně stojících kopců, má na krajinný ráz vysloveně destruktivní účinek. Při posuzování vlivů těžby ovšem nemůžeme zůstat jen u zřetele krajinného. V potaz je nutné brát také kvalitu dotčeného ekosystému. Těžební zásah lze připustit pouze tehdy, pokud nově vytvořený ekosystém nebude (alespoň v delším časovém výhledu) kvalitativně zaostávat za ekosystémem „výchozím“. Tuto podmínku nelze zaručit v případě, kdy jsou těžbou zasažena přirozená lesní společenstva nebo nelesní společenstva v kontextu okolní krajiny ojedinělá. Tyto přírodní formace bývají produktem tisíce let trvajícího vývoje, který je ze své podstaty neopakovatelný. Neexistuje tedy ani teoretická možnost, jak taková společenstva rostlin a živočichů na místě vytěženého lomu obnovit.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
