Nedávné zavedení či zdražení poplatků za výběr z bankomatů musí vést každého střadatele k logické otázce: Proč vlastně mít peníze v bance? Všechny tuzemské peněžní ústavy v posledních letech slibovaly, jak se budou orientovat na drobnou klientelu. Máme zájem o vedení účtů pro co nejvyšší počet prostých občanů – tak zní jejich oficiální marketingová strategie. Jak do toho ale zapadá jejich současné rozhodnutí? (Shoda v postupu hlavních bank je mimochodem tak nápadná, že by nebylo od věci, kdyby se na ni podíval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.) Jestliže banky svorně podcenily nutnost předchozí komunikace s klientem, prozrazují tím, že marketing chápou jen jako nástroj k zvyšování zisku, nikoli k vytváření vztahu s klienty. Bez toho ovšem v soutěži dlouhodobě nelze uspět. Podívejme se na důsledky přijatých opatření očima onoho průměrného drobného klienta, o něhož je veden boj. Předpokládejme, že na svém běžném účtu, k němuž je karta zřízena, drží částku 15 000 korun pro případ naléhavé opravy auta, pračky, vyslání dítěte na školu v přírodě či jen tak pro strýčka příhodu. Zbytek má uložen výnosněji (na termínovaných účtech nebo v investičních fondech), nebo ho také nemá vůbec a prostě taktak prochází od výplaty k výplatě. Následující výpočty vycházejí ze zveřejněných sazebníků tří největších českých bank. Zmíněný běžný účet je úročen v průměru roční sazbou 0,5 %. Měsíčně tedy vynese svému majiteli šest korun a dvacet pět haléřů (před zdaněním). Za vedení účtu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
