Vidíme-li úřední mapu Evropské unie, něco nás na ní překvapí. Jak jsme zvyklí i z jiných map Evropy, máme před sebou celý starý kontinent, nejzápadnější výspu Asie a nejsevernější pás Afriky - ale i něco navíc. Na okraji mapy se tísní shluk rámečků s více či méně exotickými kraji spadajícími pod EU. Bez velkého překvapení tu najdeme španělské Kanárské ostrovy a portugalská souostroví Azory a Madeira, ale pak přijde ta pravá exotika francouzských zámořských departementů - Réunion v Indickém oceánu, Francouzská Guyana (s proslulými Ďábelskými ostrovy neméně proslulého „Motýlka“ a „evropským“ kosmodromem Kourou) na pobřeží Jižní Ameriky, Guadeloupe a Martinik v Karibském moři. To vše je zcela regulérní součást EU. Přitom na téže mapě nespadají pod EU některá britská území přímo v Evropě - ostrov Man v Irském moři, Normanské ostrovy u francouzských břehů a Gibraltar. Čím to?Vidíme dobrou ukázku rozdílu mezi karteziánským a anglosaským způsobem nazírání světa. Francouzský způsob uvažování se snaží vytvářet předem definované škatulky a ty pak naplnit obsahem. V rámci této rovnosti jsou i zámořské departementy plnoprávným francouzským územím včetně členství v EU. Opačně postupuje anglosaský způsob uvažování. Ony pomyslné škatulky vytváří na míru potřebám toho kterého regionu: chtějí-li mít Man či Normanské ostrovy zvláštní statut, nechť ho mají včetně nečlenství v EU.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
