Neberte mu jméno

Poslední dny starého roky nabídly Čechům mnoho důvodů k dobré náladě. Jedním z nejsilnějších by byl zcela jistě pohled do tváří někdejších elitních bolševiků, kteří v rozmezí několika týdnů zasedli před tvář spravedlnosti na lavici obžalovaných. Skutečnost, že současná justice nakonec dokázala poslat před soud komunistické ministry vnitra Štrougala a Obzinu i stranické špičky Lenárta a Jakeše, je přes všechny nedokonalosti, které to s sebou nese, skvělou zprávou. Nadšení ale bohužel doplňuje i jiná informace, kterou humbuk okolo pokusu stíhat komunistické zločince prozradil. Zdánlivě jde o maličkost: dva celostátní deníky používají stejně jako tisíce jejich čtenářů při debatě o Jakešovi jako symbol výsměchu tomuto muži s oblibou jeho křestní jméno Milouš. Všichni vědí, jak to je: Jakeš se sice podle rodného listu opravdu takhle jmenuje, ale on sám to znění nikdy nepřijal a vždy se prezentoval jako Miloš. A jsme u toho: při pohledu na bezvýznamného, zlomeného a na stránkách svobodného tisku zesměšněného „Milouše“, jemuž hrozí vysoký trest za vlastizradu, si nelze nevzpomenout, jak se tato země ještě před pár lety dívala na mocného „Miloše“. Pamatuje si to každý, komu je víc než sedmadvacet: schopnost české společnosti respektovat tohoto už tenkrát viditelně směšného vládce jako nezpochybnitelnou autoritu, třást se před jeho aparátem strachy, mávat mu na tribunu a ochotně sledovat jeho projevy v televizi by mohla být opravdu zábavná, kdyby nebyla tak trapná. Ale ještě…