Kubánská mise Ivana Pilipa a Jana Bubeníka se po zatčení obou aktérů stala jednou z nejvýznamnějších zahraničněpolitických aktivit v krátké historii České republiky. Pokud to neobratným jednáním a neuváženými kroky nepokazí místní politici a diplomaté.
Byla to podpora
Jen tak pro připomenutí. Mezi aktivní členy protikomunistické opozice v čtrnáctimilionovém totalitním Československu patřilo podle odhadu pamětníků něco mezi patnácti sty až dvěma tisíci lidí. Vydávali samizdatem zakázané knihy, shromažďovali informace o porušování lidských práv, snažili se dodržovat svobodu náboženského přesvědčení, často byli autory petic protestujících proti ničení místní krajiny. (Jedenáctimilionová Kuba je na tom dnes podle zprávy Amnesty International počtem obyvatel a aktivních disidentů velmi podobně - kubánské úřady ale proti nim tvrději zasahují, za posledních deset let prošlo kriminálem na devět set politických vězňů.) Významné české disidenty navštěvovali zahraniční diplomaté či novináři, mezinárodní humanitární organizace opozici dodaly pár kopírek, diktafonů či fotoaparátů. „Když nás navštívil politik z demokratické země, byla to pro nás obrovská podpora,“ vzpomíná někdejší disident a dnes vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl. „Nejdůležitější bylo, že tím na mezinárodní úrovni naši činnost legalizovali. Upozorňovali tehdejší vládu i svět, že jednáme podle mezinárodního práva,“ dodává. Pilip (byla to už jeho druhá kubánská cesta) a Bubeník se v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
