Spojené státy zřejmě odvrátily tvrdé přistání do recese a zvedají se ode dna. Tak pravil 18. července na pravidelném půlročním slyšení v Kongresu Alan Greenspan, a proto tomu věří obyčejní Američané i komentátoři. Řada z nich si též myslí, že se o to zasloužil právě zbožňovaný předseda Federálního rezervního systému (protože letos šestkrát snížil úrokové sazby a v srpnu je možná sníží po sedmé). Bez ohledu na to, že on sám připomíná své omezené možnosti.Greenspanův protějšek, guvernér Evropské centrální banky Wim Duisenberg minulý čtvrtek sazby nechal být. Jenomže ať se jeho banka zachová jakkoli, výsledkem je stejně reptání. Německo sklouzává do recese a ekonomické vyhlídky celé eurozóny se zhoršují, tak proč nic nedělá? Nedávno dokonce belgičtí a francouzští politici znovu otevřeli otázku Duisenbergovy rezignace a začali veřejně debatovat o jeho nástupci.
Českému čtenáři to může leccos připomenout. Zdeněk Tůma sice není Duisenberg a Česko není Amerika, ale…
Ne, neustoupím
Začněme Duisenbergem. Guvernér není breptající popleta, jak by se snad občas zdálo z četby tuzemského tisku. Není sporu, že jeho občasná otevřenost působí, řekněme, udivujícím dojmem. Je schopen vyloučit intervenci zrovna ve chvíli, kdy by si evropští politici velmi přáli z důvodů prestiže i důvěry obyvatel, aby euro posílilo vůči dolaru. Duisenberg se chová, jako by mu to bylo lhostejné. On i jeho lidé několikrát poznamenali, že „neznají žádný cílový kurz eura“.Jenže…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
