Novináři mají nedostatečný intelekt, a tudíž neumějí dobře pracovat. Aby to zakryli, kritizují práci druhých, a dokonce se přitom tváří jako vševědoucí elita. Jejich terčem jsou hlavně ústavní činitelé a pochopitelně z toho nemají žádnou radost. Ve snaze uniknout z beznadějného mediálního obklíčení se brání alespoň nadávkami: novináři jsou degenerovaní podvraťáci, póvl, hnůj, hyeny, zakomplexovaní blbové, smečka přihlouplých fracků. Řešení přitom není složité: občan přece novináře nepotřebuje, může hodnotit svět a rozhodovat se o něm na základě vlastních zkušeností.Tato obvyklá kritika svobodných médií z úst postkomunistické mocenské elity v Česku během posledního roku zesílila. K politikům v čele s Milošem Zemanem a Václavem Klausem se dokonce nedávno přidali i vědci. Jejich dvěstěčtyřicetičlenný tým došel v publikaci „Vize rozvoje ČR do roku 2015“ k následujícímu závěru: zdejší občané mají své politiky čím dál raději a „obraz hluboké krize důvěry v politické strany“ si vymýšlejí novináři.Zbývalo pouze tyto hypotézy potvrdit nějakými výzkumy veřejného mínění. První z nich podnikla v červenci na zakázku Respektu a Rádia Svobodná Evropa pražská pobočka společnosti INRA. Vyšlo najevo, že pokud občanům něco na médiích vadí, pak ze všeho nejvíc to, jak málo a slabě kritizují mocné.
Ve skutečnosti ještě horší
Různé průzkumy dosud ukazují, že od „balíčkové krize“ v roce 1997 je popularita novinářů dvakrát až třikrát vyšší než obliba ústavních činitelů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
