V průběhu dějin se mnohé poznatky uchovávaly jen v úzkých kruzích zasvěcenců jako tajné nauky, současná civilizace však utajování nepřeje. Veřejnost je o vědeckých objevech i omylech průběžně zpravována a musí se vyrovnávat s bezpočtem divokých teorií, jejichž opodstatněnost nedokáže zvážit. Efekt je nakonec obdobný jako při utajování: převratné myšlenky jsou sice zveřejněny, ale vzápětí se ztratí v informačním balastu, který se nepřetržitě valí mediálním prostorem.Nejvíce „populárně“ vědeckých senzací se rodí na pomezí přírodních věd a duchovních nauk, odkud už Sigmund Freud před stoletím vytěžil zlatou žílu psychoanalýzy. Ta se do popředí zájmu dostala díky svému ústřednímu tématu, jímž je sex, ale o míře její vědecké serióznosti se dodnes vedou ostré spory. V uplynulém desetiletí se stejným tématem zcela jinak zabývalo několik badatelů, kteří se pomocí poznatků moderní medicíny, etologie a kulturní antropologie pokusili o „zvědečtění lásky“, jak nazval cíl takových snah francouzský lékař Michel Odent v knížce Láska jako věda. Jeho postřehy teprve čekají, zda je směrodatné vědecké kruhy potvrdí, nebo zavrhnou, pozoruhodný dopad však mohou mít i jako hypotéza.
Šlehni si milenku
Autor je chirurg a svá vlastní pozorování odvozuje z dlouholeté praxe porodníka. Už počátkem osmdesátých let přišel s dodnes citovanou teorií, podle níž původním terénem vývoje lidstva bylo pobřeží s mělkými vodami, kde lidský rod povstal z jakýchsi vodních opic.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
