Na začátku léta se českému publiku dostala do rukou hned dvě klíčová díla současné americké literatury. Romány Barva nachu a Ráj, které napsaly významné představitelky její „afroamerické“ větve, Alice Walkerová a Toni Morrisonová, mají mnoho společného, ale jedna věc je od sebe zásadně dělí. Je to rozpětí patnácti let, které uplynuly mezi jejich vydáním ve Spojených státech: Barva nachu šokovala „nový svět“ v roce 1982, zatímco Ráj zaútočil tamtéž na předvánoční knižní trh roku 1997. Ve středoevropském kontextu tvorba obou spisovatelek vyplňuje příslovečná bílá místa. Přesto bychom neměli zapomínat na to, že za oceánem se právě během těch patnácti let mnoho věcí zásadně změnilo.
Kolektivní zkušenost
Studujeme-li detailněji historii etnických literatur v USA, zjistíme, že v posledních třech desetiletích jim dominují právě hlasy žen. V rámci bouřlivé vlny „bílého“ feminismu 60. let se totiž postupně probudily i ženy uvnitř relativně izolovaných etnických komunit: především afroamerické a hispánské autorky si uvědomily, že po staletí trpěly dvojím útlakem. Utiskovala je nejen většinová bílá společnost, ale i vlastní muži, kteří si tímto způsobem ventilovali své frustrace. Nemožnost odporovat či svobodně se vyjádřit a domácí násilí byly na denním pořádku (na seznamu mnohdy nechyběla ani opakovaná znásilnění či dokonce incest). Hovořit o těchto jevech - a natož o nich psát - bylo tabu a první literární pokusy „slabšího pohlaví“ přijímali jejich…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
