Stál jste v čele čerstvě vzniklého slovinského vojska, které překvapivě odrazilo útok jugoslávské svazové armády, když vaše země 26. června 1991 vyhlásila nezávislost. Jak byste dnes, o deset let později, charakterizoval Jugoslávii, tedy stát, který se ten den rozpadl?
Byl to už jen umělý státní útvar, protože se v něm vytvořily dva rozdílné politické systémy. Ve Slovinsku a Chorvatsku vznikla parlamentní demokracie, zatímco v Srbsku nadále vládly staré pořádky. Ba co víc, pokud jde o demokratické principy, Srbsko po nástupu Slobodana Miloševiče učinilo několik kroků zpět.
Proč se společný stát musel rozpadnout?
V roce 1990, kdy se takřka ve všech republikách konaly první svobodné volby, by se jej snad mohlo podařit zachránit v podobě jakési volné konfederace. Po zhroucení této možnosti trvalo na zachování Jugoslávie už jen mezinárodní společenství, které si budoucnost Balkánu nedokázalo jinak představit. Proto se Západ ostře postavil proti osamostatnění Slovinska a Chorvatska.
Jak to, že se možnost domluvy zhroutila?
Západní země nás nabádaly, ať se s Miloševičem dohodneme. My jsme jej však dobře znali a věděli jsme, že s ním se nelze domluvit na ničem. Dialog jsme nabízeli, on však o něj nestál. Mohu říci, že nyní, po deseti letech, během nichž zahynula spousta obětí a Severoatlantická aliance musela dokonce symbolicky bombardovat budovu někdejšího ústředního výboru jugoslávské komunistické strany v Bělehradě, uzrálo i na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
