Česká veřejnost víceméně pominula tři týdny starou zprávu: 23. března zahynul v Itálii při automobilové nehodě Kanaďan David McTaggart, spoluzakladatel a pozdější předseda i hlavní mluvčí (1979–91) organizace Greenpeace International. Vůz řízený 68letým McTaggartem se čelně srazil s autem, za jehož volantem seděl 74letý Ital, který rovněž zahynul. Na první pohled banální havárie, náhodná událost, ale má svůj symbolický význam. Člověk, jenž celý život poukazoval na jadernou hrozbu, nebezpečí genových manipulací a podobná environmentální rizika, sešel ze světa běžným způsobem, který má ale na svědomí více lidských životů než války, jaderné výbuchy i pokusy a genové manipulace dohromady. Řečeno s nadsázkou a v opačném gardu: jako kdyby se Václav Klaus po konzumaci hovězího nakazil Creutzfeldt-Jakobovou chorobou, jejíž hrozbu i přímou souvislost s „šílenými kravami“ vždy bagatelizoval. Můžeme si položit otázky. Čemu věnovat větší pozornost jako hrozbě - tomu, co nás ohrožuje zjevně a spočitatelně, na co jsme si zvykli a co jsme akceptovali coby jakousi nevyhnutelnou daň, nebo tomu, co hrozí jen skrytě a zatím se objevuje coby jakási špička pomyslného ledovce? A které hrozbě dát punc nevyhnutelné daně a kterou naopak považovat za zásadní riziko?Podívejme se na problém globálního oteplování, na změny s ním související a na jejich ideologické vyhodnocení. Co ještě můžeme pokládat za fluktuaci, za víceméně nahodilou výchylku, způsobenou vyšší mocí (například aktivitou Slunce) a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
