0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Téma1. 4. 200118 minut

Proti vlasům byli všichni

"V nesvobodě jsem byl svobodnej. " Tak s rezignovaným úsměvem shrnuje své zkušenosti s normalizací Michal Holub (42), dnes vrátný v jedné z pražských úřadoven Telecomu. "V sedmdesátých letech chtěl být každý mánička a poslouchat bigbít. Jenže to každý nedokázal. Proti nám byli všichni: policajti, lidi i televize. Při tom dobrodružství jsme se cítili jako lovná zvěř. " Svým způsobem to nebyly špatné časy. V jistém směru lepší než dnes, kdy si Michal Holub s většinou svých vrstevníků stejně nemá co říci. Příliš také zestárl a zpohodlněl, aby na tom něco měnil. Mluvčími generace, která dospívala v sedmdesátých letech, byly máničky - mládenci, kteří provokovali svými dlouhými vlasy. Jejich protest byl po sovětské invazi jediným dokladem toho, že se Češi s okupačním režimem a jeho místními slouhy zcela nesmířili. Horkokrevní mladíci z dob normalizace dnes právě prožívají krizi středních let. Bilancují tedy, zda jejich dosavadní život měl nějakou cenu.

Hodně nebezpeční vlasatci

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Vzor rockových hudebníků a amerických hippies dorazil do Československa v polovině šedesátých let. "Komunistický režim byl vždy citlivý na vše, co bylo autentické a spontánní, " připomíná jeden z pamětníků, ředitel Ústavu soudobých dějin Oldřich Tůma. "Vlasy byly příliš vidět, a tak se už od roku 1966 datují větší akce proti máničkám. " Pokutovat a stříhat vlasaté chlapce umožňoval zákon o znečišťování veřejného prostranství. V té době se také uskutečnila demonstrace mániček…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc