V Izraeli se schyluje ke světovému unikátu: 6. února voliči rozhodnou o novém (nebo staronovém) premiérovi, ale složení parlamentu se nezmění. Jak je to možné? Setkáváme se tu s jedním z důsledků volebního zákona platného od roku 1996, který dává voličům dva hlasy - jeden stranický a jeden přímý premiérský.Tento systém umožňuje po volbách rychlý vznik vlády, neboť premiér má velmi silný mandát. Vláda ale může rychle ztratit většinu, jak se ukázalo loni v červnu, a sám její předseda může být okolnostmi donucen k rezignaci, jak se ukázalo nyní. Takže byť se 6. února rozhodne o skutečném dopadu vyhrocené bezpečnostní situace na mírový proces na Blízkém východě, samotné mimořádné volby nejsou přímým důsledkem násilností, ale spíše jediným východiskem premiéra Ehuda Baraka z patové vnitropolitické situace.
Osobní zásah
Barak svým odstoupením z 9. prosince reagoval na návrh zákona o rozpuštění parlamentu a vypsání všeobecných voleb. V současném Knesetu ztratila levicová vláda většinu již před letní přestávkou (Respekt č. 25/2000), ale náboženské strany,jazýček na vahách mezi levicí a pravicí, vyjádřily Barakovu vedení nedůvěru až po červencových ústupcích v Camp Davidu a po vzedmutí poslední vlny násilí. Pokud by se konaly normální (byť předčasné) parlamentní volby, termín by se dohodl na politických jednáních a o úřad premiéra by se ucházeli čtyři zřejmí kandidáti: za pravici Ariel Šaron a Benjamin („Bibi“) Netanjahu, za levici Ehud Barak, případně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
