Cesta z Olomouce do Tel Avivu

Zkusme najít člověka, kterému architekt Adolf Loos k příležitosti předání vysvědčení daroval svou knihu s věnováním: „Mému milému žáku Paulu Engelmannovi, mému nejmilejšímu! Vánoce 1921.“ A nalezneme současně někoho, komu filozof Ludwig Wittgenstein napsal s pěti vykřičníky: „Jak rád bych Vás viděl a s Vámi mluvil!!!!!“ (11. 10. 1920), a k tomu ještě připočtěme, že týž člověk byl několik let soukromým sekretářem Karla Krause, vídeňského kritika a vydavatele časopisu Die Fackel. Je jen jeden takový člověk. Paul Engelmann, narozen v Olomouci roku 1891, od jehož smrti nedávno uplynulo 35 let, s každým z těchto velikánů po určitou dobu spolupracoval a jako svědek jejich působení se věnoval šíření jejich idejí. Sám zůstával dlouhou dobu ve stínu, téměř neznámý. Podle Engelmanna společný jmenovatel těchto tří mužů tvořil „požadavek pravdy a jasnosti“, který se realizoval jako „tvůrčí separování“. Tedy nalézání rozdílů a s tím prováděná diferenciace. V této souvislosti se často uvádí aforismus Karla Krause: Adolf Loos a já… jsme neudělali nic jiného, než ukázali, že mezi urnou a nočníkem je rozdíl a že teprve v tomto rozdílu má svůj prostor kultura. Rozlišení a separaci provádí Adolf Loos svými kritickými výpady proti ornamentu a historismu v architektuře a v životním stylu. Engelmann ve své brožuře, kterou vydal v Tel Avivu, o něm vypráví: Nové přiměřené životní formy nemohou nikdy vzniknout adaptací historických forem. Pravý tradicionalismus je ten, který se hlásí k duchu,…