Je nedělní podvečer a z reproduktoru vídeňské tramvaje linky D na zastávce poblíž slavné Opery se znenadání ozývá řidičův hlas. Překvapeným cestujícím oznamuje, že vůz dále nejede, neboť kdesi vpředu na okružní tepně kolem vídeňského centra probíhá pro zdejší obyvatele cosi exotického - protestní politická demonstrace. Tradičně poklidná rakouská metropole je v posledních dvou týdnech na nohách. Titulky největších vídeňských magazínů oznamují začátek chaosu a zemi označují za ostudu Evropy. Ulicemi každodenně pochodují policejní komanda v plné zbroji, o víkendu zaznamenali statistici vůbec první použití vodních děl proti demonstrantům v poválečné historii státu. Sídla vládních stran neustále hlídá policie. V rakouské společnosti, dřímající desítky let v politické neměnnosti, to vře. Důvod zná celý svět: do vrcholné vídeňské politiky vstoupil muž jménem Jörg Haider.
Widerstand neboli Odpor
Na asfaltové a travnaté ploše mezi majestátním Hofburgem a sídlem předsedy vlády panuje nepopsatelný hluk. Několik tisícovek lidí nejrůznějšího věku píská pod rozsvícenými okny kancléřství na píšťalky, tluče do kovových předmětů, skanduje. Vzduchem vlají černé prapory anarchie, rudé zástavy mladých komunistů, duhové ekologů, vedle toho vlajky Evropské unie a Rakouska. Je neděle, sedm hodin podvečer, čas, který bude i v příštích dnech platit za začátek několikahodinového pouličního vzdoru proti nové vládě. Ústřední heslo je napsané na největším transparentu:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
