Rozsudek nad vydavatelem Hitlerova spisu „Mein Kampf“ by měl uspokojit všechny, které před deseti měsíci vydání kultovní knihy nacismu rozhořčilo. Podmíněný trest tříletého věznění a dvoumilionová pokuta je jistě vážnou výstrahou všem, kteří by chtěli podobně jako Michal Zítko bohatnout na lidské zálibě v nelidskosti. Přesto vzbuzuje značné rozpaky. Knihu by prý stačilo doplnit vysvětlujícím komentářem, aby ji soud pokládal za historický dokument a Zítka osvobodil. Připojená předmluva je příliš stručná. Jenže jak dlouhým komentářem lze přeměnit zločinné dílo v nevinné? A z jakého hlediska by měl být napsán? V době, kdy evropská historiografie zvolna ustupuje od „spojeneckého“ pojetí dějin, jež démonizovalo výhradně fašistickou totalitu, zatímco k sovětské se stavělo shovívavě, je klíčová zvlášť druhá otázka. Začínáme teprve přehodnocovat prvorepublikové mýty, ať už jde o spravedlnost versailleského či zrádnost mnichovského řešení dějin. Podprahově tu dosud straší marxisticko-leninský duch, v němž byla vyškolena většina zdejších historiků. Skoro se zdá, že směrodatný komentář k Hitlerovu spisu by nám dnes mohl napsat nejspíš někdo z Bruselu. Plné znění Hitlerova spisku ovšem prozrazuje i bez patřičného komentáře dost a dost. Obálka Zítkova svazku, která vypadá jako černý oltáříček nenávisti, je obzvlášť odpudivá. Ač mne bestiář fašistického myšlení zajímá, nekoupil jsem si ji proto, abych nepodporoval komerční úspěch ošklivosti. Dostala se mi nicméně do ruky a přečetl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
