V polovině minulého století si Karel Marx zavěštil, kde dojde k proletářské revoluci nejdříve. Mělo se tak stát v průmyslově nejvyspělejších zemích, neboť v nich prý bude nenávist mezi dělníky a „majiteli výrobních prostředků“ nejsilnější. Přesně těmto Marxovým předpokladům by vyhovovaly Spojené státy v době velké krize 30. let. Přesto zde socialisté nevyhráli - ani tehdy, ani předtím, ani potom. Proč? Otázku se snaží zodpovědět S. M. Lipset a G. Marks, autoři knihy Tady k tomu nedošlo, o níž v létě referoval dokonce i známý britský týdeník The Economist.
Být stejně dobří
V době velké deprese prodělala americká ekonomika vlnu bankrotů a nezaměstnanost dosahovala do té doby neuvěřitelných hodnot v řádu desítek procent. Socialistický kandidát nicméně v celostátních volbách roku 1936 získal pouze 187 tisíc hlasů. Síla pracujícího lidu ztělesněná v odborových svazech se přiklonila k demokratům a prezidentem se stal, jak známo, Franklin D. Roosevelt. Jeho plán na obnovu americké ekonomiky New Deal neměl ovšem k socialistickým ekonomickým nástrojům tak daleko - zavedl například tuhou regulaci bankovního sektoru. Důvodů pro celkové selhání krajní levice na americké půdě je podle Lipseta a Markse celá řada. Nejprve zmiňují zvláštnost amerického politického systému dvou silných stran, které mezi sebou soupeří o všechny významnější posty. Každá další strana, která se pokusí vstoupit mezi tyto dva obry, má minimální šanci na úspěch. Navíc důležitý…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
