Kostky jsou vrženy, stavba dostává střechu. Podobně silná slova užívají politici čtyřkoalice, když mluví o podpisu Svatováclavské smlouvy a programové deklarace. Ve skutečnosti ale koaliční čtyřka uzavřela na své tradiční, pozdně zářijové schůzi pouze smlouvu o smlouvách budoucích.
Programová premiéra
Čtyřka si uvědomovala od svého vzniku, že koalice bez společného programu není koalicí. Přitom musela překonávat pochybnosti, zdali je to vůbec možné. Nikdy nebyla spojena společnou myšlenkou, byla jen nouzovým spojenectvím těch, které do houfu zahnali vítězové voleb z roku 1998. Frustrace stran někdejší Klausovy vlády (tzv. sarajevský syndrom) tehdy zcela zablokovala politickou scénu, když znemožnila přirozenou debatu menších stran s většími partnery, a menší partaje tak musely najít cestu ke vzájemné spolupráci. Z mocenského hlediska se to zdařilo hned na podzim 1998 při senátních volbách. Sblížit ideje je složitější a dosud není možné říci, že k nějakému životaschopnému skloubení liberální Unie svobody a konzervativních lidovců došlo. Zcela to nemění ani přijaté dokumenty. Programová deklarace se omezuje pouze na základní body: spravedlnost a vymahatelnost práva, solidarita a odpovědnost, vzdělání a informační společnost, budoucnost bez dluhů. Jako hlavní hesla by je bezesporu mohla podepsat kterákoli demokratická strana. Až se bude pracovat na podrobnějších rezortních tématech, mohou nastat osudové problémy. Například pro tradiční lidovecké…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
