Rámeček
VLADIMÍR MLYNÁŘ se narodil roku 1966 v Praze. Po gymnáziu pracoval v dělnických profesích a podílel se na práci disentu, zejména jako redaktor samizdatových Lidových novin. V roce 1990 z již legálních LN odešel na studijní pobyt do USA. V letech 1991–97 pracoval v týdeníku Respekt (od roku 1994 jako šéfredaktor). V roce 1997 obdržel novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. V prosinci téhož roku se stal poradcem Josefa Tošovského, od ledna 1998 byl jmenován mluvčím Tošovského vlády, ministrem bez portfeje a předsedou Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity. Od března 1998 je členem Unie svobody, v současné době je místopředsedou strany a jejím poslancem v parlamentu. Na únorovém sněmu US bude kandidovat na funkci předsedy. V. Mlynář je ženatý, má dva syny.
Václav Havel kdysi napsal, že se parlamentní demokracie nedokáže bránit demoralizaci a civilizačnímu úpadku, který působí konzumní společnost. Souhlasíte s ním?
Připadá mi to velmi zjednodušující. Parlamentní demokracie, je-li skutečně parlamentní demokracií západního typu, má v sobě pojistky i proti těmto trendům. Pokud jsou politici schopni reagovat na signály, které jim společnost vysílá, jako to dokázal například prezident Clinton na konferenci WTO v Seattlu, je zřejmé, že se demokracie umí vypořádat i s nástrahami globalizace. I tady platí churchillovská věta, že jiný systém nedokáže ani to, co demokracie.
Václav Havel své varování napsal už v 70. letech,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
